DMD 2015

Dívka v okně, která Vám skrze slova otevře oči k výtvarnému umění - zásluhou crossumělecké Aplír;
Všechno píše, co ostře dýše!, ukrutně vtipné stoslůvko, které Vás snad přivede na stopu velmi pozoruhodného světa Arengil;
Tvůrce, který Vám osvětlí jednu vleklou literární záhadu a především pootevře dveře do originálně černohumorného myšlení Avevy;
Ať žije noc!, které Vám promluví z duše jako máloco a nadto odkryje šíři záběru Azereth;
Nešmírovat, nenaslouchat, nešířit, jež nám připomene polozapomenuté přikázání "Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému" a nechá nahlédnout do pokladů morálních zamyšlení Erendis;
To jsem já, úchvatnost připomínající, že přikázání jsou hlavně pro nás, a otvírající krám rozmanitostí Keneu;
Cena, která Vás uvítá ve světě ukrutně temných i vtipných point Kiliána;
Trable svazku, kouzelné a nápadité uchopení úkolu, které Vás snad dovede ke Kumiko, odvážné dříčce, která nedělá BJB;
Moje obvyklá rána, úžasně milé a laskavé stoslůvko "krutých realit" (slyšíme sami ten oxymóron - milé a laskavé versus kruté?) P.M.d.A.;
Sókratův sandál, aneb vstupte do vesmíru Profesora von Draka;
Jak to všechno začalo, jedna z mnoha crossoverových a jazykových lahodností striggy;
Na pomezí, aneb kdy se kašle na rozkaz v podmanivém skřivánství od Terdy!

„Bez změny beznaděj,“ houklo pivo po pravici.
„Pravdu díš,“ mžoural, „fakt že jo! Ráno jí všechno vytmavim.“
„Tos říkal už včera,“ zahučel fernet.
„Tento-tentokrát je to jiný…! Ráno!“
„Co to kecáš, voe…“ probral se mokročtvrťácký kámo. „Jaký rááno? Noc je ještě mladá…!“

„To už bych si nenechala líbit!“
„Já nevím…“
„Jaký nevim?! Do latě s nim, jestli se mu něco nezdá, ať táhne!“ popichovala další.

Když přišel, spala. Chvíli na ni hleděl.
„Do háje, ty seš tak krásná!“

Prostřel, vypravil děti. Po ránu její pleť ještě hebčí.
K vajíčku nahniličko a rajčatům sypaným kozím sýrem přikusovala topinku.
„Děkuji za snídani.“

První, naprosto uhrančiví Poutníci od Terdy. Nebojte se, že neznáte Skřivánka. Tohle vám pronikne do duše, ať přicházíte odkudkoliv.
Druhé, Stráž u mrtvého rytíře od Alasdaira MacColly. Protože jeho fandom mě fascinuje a tenhle kousek je tak neskutečný obraz, vizuální vichřice. A má pozitivní konec.
Třetí.. víte, kdybyste někdy hledali návod, Jak přečkat zimu, zeptejte se Amaranty.
Čtvrté, od myday, mě stejně jako tahle Holka z metra prostě odneslo beznadějně pryč. Protože takové potkávám taky. A všichni je potkáváme.
Páté patří Mivce a jednomu z nejúžasnějších příběhů, co jsem tu letos měla tu čest si přečíst. A drabbleti, které mě z něj vnitřně zasáhlo asi nejvíc. Protože v něm nejsou jenom dálky, ale taky touha po domově, kterou každý tulák zná. Protiklady.
Šestá je Rebelčina Tichá poklona. Protože to cítím úplně stejně.
Sedmé je o cestách. O těch, kterých jeden lituje, a o těch, kterých ne. Nedoceněná Cesta prokletých od Iantoucha.
Osmé je pro mě nejnádhernější zpracování Vyprané kočky. Protože jsem ani nevěřila, že to někdo takhle dokáže. A protože tyhle dálky jsou pro mě jedny z nejniternějších. Juliina Modrá vůně.
A konečně deváté je jedno, které mě naprosto okouzlilo. Protože je v něm taková láska, jakou člověk umí vyjádřit jen k něčemu, co je s ním srostlé až na kost. Gwendolína a Místo plné hvězd.

Během let se v DMD vyskytlo ke dvěma stovkám autorů. Pár desítek se jich zúčastnilo všech šesti ročníků. Ale jenom devět si jich dokázalo šestkrát vypsat hlavní cenu.
Kupodivu, i po těch letech mají co psát.
A jestli mi někdo omylem vypadl, tak se omlouvám ;o)

Tess, žena mnoha výzev, která už několik let slibuje, že dopíše román o svém Království ostrovů. Zatím se musíme smířit, že to že si přečteme jen drabblové náznaky je Základní stav věcí

Profesor, si už roky pěstuje svého profesora von Draka a paní Vytáčkovou, ale mezi dobrodružství svých stálých hrdinů vkládá střípky rybářské poezie. Krásná je třeba letošní Vodnická ukolébavka

Lejdynku mám za ty roky zafixovanou jako psavou poetickou duši, ale letos se mi z jejích kousků nejvíc líbil prozaicky historický Emet

Ioannina od začátku DMD láká čtenáře na střípy svého magického Bjørkhallenu. Není to Nic než cvičení

Ebženka letošním ročníkem prošla s písní na rtech. V jejím podání je nakonec roztomilá i Taková normální rvačka

Dangerous si ve svých textech hraje s jazykem, vztahy a metaforami. Jednu krásnou metaforu sepsala i letos. Začněte číst a vyroste před vámi Katedrála

Danae s autorským záběrem od Bible k Zombies. Co drabble, to skvost. A díky ní se můžete dozvědět třeba, jak by to taky mohlo vypadat Týden po apokalypse

Blueberry Lady (aka Kleio) píše drabble s borůvkovou příchutí. Někdy jsou pro zasmání, někdy k zamyšlení a nejlépe jí jde historie. Co jste třeba nevěděli o Obyčejné kostce dlažební

A nakonec já. Za sebe si dovolím přidat drabble, které není ani tak skvělé a úžasné jako spíš vzpomínkové. Mohlo by to být motto DMD Nedělej si těžkou hlavu, vždyť to všichni děláme pro radost ;o)