Během let se v DMD vyskytlo ke dvěma stovkám autorů. Pár desítek se jich zúčastnilo všech šesti ročníků. Ale jenom devět si jich dokázalo šestkrát vypsat hlavní cenu.
Kupodivu, i po těch letech mají co psát.
A jestli mi někdo omylem vypadl, tak se omlouvám ;o)
Tess, žena mnoha výzev, která už několik let slibuje, že dopíše román o svém Království ostrovů. Zatím se musíme smířit, že to že si přečteme jen drabblové náznaky je Základní stav věcí
Profesor, si už roky pěstuje svého profesora von Draka a paní Vytáčkovou, ale mezi dobrodružství svých stálých hrdinů vkládá střípky rybářské poezie. Krásná je třeba letošní Vodnická ukolébavka
Lejdynku mám za ty roky zafixovanou jako psavou poetickou duši, ale letos se mi z jejích kousků nejvíc líbil prozaicky historický Emet
Ioannina od začátku DMD láká čtenáře na střípy svého magického Bjørkhallenu. Není to Nic než cvičení
Ebženka letošním ročníkem prošla s písní na rtech. V jejím podání je nakonec roztomilá i Taková normální rvačka
Dangerous si ve svých textech hraje s jazykem, vztahy a metaforami. Jednu krásnou metaforu sepsala i letos. Začněte číst a vyroste před vámi Katedrála
Danae s autorským záběrem od Bible k Zombies. Co drabble, to skvost. A díky ní se můžete dozvědět třeba, jak by to taky mohlo vypadat Týden po apokalypse
Blueberry Lady (aka Kleio) píše drabble s borůvkovou příchutí. Někdy jsou pro zasmání, někdy k zamyšlení a nejlépe jí jde historie. Co jste třeba nevěděli o Obyčejné kostce dlažební
A nakonec já. Za sebe si dovolím přidat drabble, které není ani tak skvělé a úžasné jako spíš vzpomínkové. Mohlo by to být motto DMD Nedělej si těžkou hlavu, vždyť to všichni děláme pro radost ;o)