Než to vše začalo, nikdy si nepřipadal starý.
Měl děti, budoval domov, spolupracovníci na něj hleděli s úctou, ale ve své vlastní hlavě nikdy nebyl starý.
Jenže teď ho tělo zrazovalo. Nohy a ruce odmítaly poslouchat. Netušil, jak se zde ocitl, v zemi nikoho, ve věku, ve kterém se dřív neodvádělo.
V takovém věku, aby i jeho vlastní syn stál v tom samém bahně západní fronty.
Připadal si tak starý, když mu nohy těžkly v bahně.
Přemýšlel, kdo to vymyslel, zda na to není až příliš starý...
Jenže generálové věděli, že na to být potravou pro granáty není nikdo starý.