Nadechla se a zazvonila.
„Ahoj, mami.“
„Lenko, ahoj. Sundej si ty boty, luxovala jsem!“
Tři dny do výplaty a šedesát osm korun v peněžence. No, stejně chtěla zhubnout.
Upíjely kávu.
„Tak jak se ti bydlí samotné? Už žádnej servis, co? Ale on tě odsud nikdo nevyháněl…“
Klečela před pračkou, kolena zmáčená velkou louží, která se pod spotřebičem bůhvíproč tvořila a brečela.
„Je to fajn.“
„No, jen abych tě do měsíce neměla zpátky tady,“ poznamenala matka.
Její jediný hrnek se rozlil po podlaze, střepy se rozletěly a jí zatrnulo v očekávání křiku a… nic.
Usmála se.
„Myslím, že to nějak zvládnu.“