DMD 2019

Obrázek uživatele Kleio

(ne)matky

Drabble: 

Jmenuji se Estéban a je mi třináct let. Momentálně nejsem příliš šťastný. Přinesl jsem si ze školy špatnou známku. Učitel vůbec nepochopil, že jsem téma "Moje rodina" sepsal podle pravdy.
Moje matka se jmenuje Rosa. Rosa je jeptiška. Rosa je mrtvá.
Moje matka se jmenuje Manuela. Manuela je herečka. Manuela mě vychovala.
Moje matka se jmenuje Lola. Lola je mým otcem. Lola zemřela, když jsem byl dítě.
Moje matka se jmenuje Agrado. Agrado mě učí sprosté vtipy.
Moje matka se jmenuje Huma. Huma je manželka mojí matky Manuely. Huma je slavná herečka.
Já hercem nechci být. Ale možná budu spisovatel.

Nerovný boj

Fandom: 
Drabble: 

Zarachotila ozubená kola, zasyčely písty, a z místa uprostřed arény se začala vynořovat záhadná změť bedýnek a krabic, zdánlivě nesmyslně pospojovaná stovkami šroubků a matek. Stroj se zastavil, a opět nastalo ticho, které přerušil Vetinari.

"Tohle důmyslné soustrojí bylo navržené panem Johnsonem, ale v zásadě bylo pro naše účely nepoužitelné, dokud je nezdokonalil jiný vynálezce, shodou okolností jeden z vašich krajanů. V bedýnkách jsou samozřejmě škorpioni, a brzy se dostanou ven. Možná bych vás měl varovat - jsou nesmírně citliví i na ten nejmenší hluk. Mnoho štěstí."

Marcela Kostky se zmocnilo zděšení, vzápětí vystřídané chladným odhodláním.

Svou kůži rozhodně lacino nedá.

Obrázek uživatele Nathanel

O touze a noci

Fandom: 
Drabble: 

Měsíc zpíval hvězdám. A hvězdy toužily po temných dálavách. Vito hleděl na totéž překrásné nebe jako jeho milovaná. Giulietta se zasněně usmívala na bledou lunu a šeptala jí nejniternější tajemství dívčího srdce. Oba je utěšovalo, že jsou alespoň v myšlenkách spojeni. Tento okamžik uchovaný v čase jim zůstane už napořád. Něha pokradmu uloupená věčnosti a všem navzdory, když je obloha tak modrá, že by v ní nejedno samotné srdce mohlo zabloudit. Stačilo by jen natáhnout ruku a ucítit teplo toho druhého a už by nebylo po čem víc prahnout. Jen spočinout v hebkém objetí a nechat se ukolébat do snů.

Obrázek uživatele Rya

Protestsong na obranu matek

Fandom: 
Drabble: 

Nechť bubny bijí a trubky troubí
Když pobouření stoupá z hloubi
Nechť tympán rovněž zvučně zní
Ať zahřmí píseň protestní!

Že prý zmatek matek?
Kudy nám sem natek?
Kdo matku má, ten dobře ví
Mámy jsou prostě epesní!

Ač mají stále kolem práci
Mistryně jsou v organizaci
A jestli ne, bez patosu
Zorientují se v chaosu!

Že prý zmatek matek?
Kudy nám sem natek?
Kdo matku má, ten dobře ví
Mámy jsou prostě epesní!

Matky jsou nejvíc v pohodě
Doma, na souši, na vodě,
Kdyby v pohodě nebyly
Žádné děti by nežily!

Tak važme si žen, přátelé
co utíraly nám…

Závěrečná poznámka: 

... víc se nevejde, tak si to nějak doplňte... ;)

Podruhé na útěku

Fandom: 
Drabble: 

Útěk z dračí skrýše byl hektický a plný úzkostných ohlédnutí a čas začal fungovat v onom paradoxním režimu, kdy zároveň svištěl jako vítr a táhl se jako starý med. Kapitán by jindy proti šplhání po strmé skále vznesl námitky, zvlášť teď, zvlášť po posledním nepodařeném pokusu, ale neměli na výběr.
Kámen se drolil pod prsty a mech, který na skále rostl, vlhce klouzal. A každé zašumění listí jako by s sebou přineslo řev vracející se dračice.
Jen představy. A kvapící čas svíral plíce tak, že se málem nedalo dýchat.
Uplynuly vteřiny. Potom staletí.
Kapitánova chodidla se skoro nesměle dotkla země.

Obrázek uživatele Elrond

Stále stejná cesta

Fandom: 
Drabble: 

Arien se již po tísíkráte vydala na svou pouť. Začala prudce stoupat nad vrcholky hor Pelóri v Amanu a poté, co loďka dosáhla požadované výšky, se vydala směrem k západu.
Trasa byla jednotvárná a všude musela být ve stejný čas jako včerejšího dne. Vzpomínala na léta svého bezstarostného mládí, když ve Vánině zahradě zalévala zlaté kvítí a pletla si z něj zářivé věnce do vlasů. Přesto by neměnila. Dmula se hrdostí nad odpovědností, kterou dostala a těšilo ji kolik radosti každý den přináší svit květu Laurelinu.
A hlavně musela neustále dávat pozor, aby ji nedostihl Tilion, kterému pravidla moc neříkala.

Obrázek uživatele neviathiel

Tečka za větou

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Dům vypadal normálně. Nezdálo se, že v něm bydlí dvojice čarodějů. Bydlela.
Jako první schovala společné fotky. Byly všude, kam se podívala.
Jimmyho šuplíky s oblečením obcházela. Jeden jeho svetr našla ve své zásuvce. Přičichla k němu a rozbrečela se jako želva.
Jimmyho pracovnu nechala nakonec. Nechtělo se jí tam.
Bedna s nářadím putovala do další krabice. Tabitha se natáhla po krabičce na poslední polici, omylem ji shodila a všude po zemi se rozběhly kovové matice.
Přijela mamka a vše vyklidila, zatímco Tabitha usrkávala kafe a zírala do prázdna.
Krabice nechala u Jimmyho rodiny na půdě.
Druhý den dorazili kupci.

Obrázek uživatele saasa

Kdyby

Fandom: 
Drabble: 

Kolik času potřebuje geniální mozek, aby se vyčerpal?

Kolik času potřebuje mocichtivá mysl, aby se nasytila?

Kolik času potřebuje zvědavost, aby se ukojila?

Čas jako nejpřísnější dráb i nejnesmlouvavější ochránce.

Čas, který znemožňuje možné, zastavuje nezastavitelné, ukájí neukojitelné.

K čemu by dospěli Newton, Leibnitz, Einstein nebo Hawking, kdyby jim čas nezastřel mysl?

Čím by se nakonec ukojili Traján, Čingischán, Stalin nebo Mao, kdyby se jejich touze po neomezené moci čas nevysmál? Ale byla by ona touha taková i při vědomí, že okovy času nepoutají tak pevně?

Jak by se choval každý z nás, kdyby měl na své činy všechen čas?

A čas dospěl ke konci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mimosoutěžní.
Tak ještě jednou na Umberta Eca... a že je tam časových pout víc než dost.

Drabble: 

Vilém vnímal, jak na něj čas doléhá stále víc.
Pokud případ včas nevyřeší, padnou za oběť další životy.
Pokud případ včas nevyřeší, zasáhne do něj inkvizitor Bernard Gui se všemi důsledky.
Pokud případ včas nevyřeší, nebude se moci plně soustředit na záležitosti svého řádu a spor o věrouku.
Jenomže čas neúprosně ubíhal a proti němu stál strnulý řád kláštera střežícího svá tajemství i v krajních případech.
Pak už zbývala jen poslední noc na to, aby případ dořešil, než ho opat pošle pryč.
A najednou se konečně všechno vyjasnilo.
Jenže právě tehdy čas vypršel a pro opatství nastala tolik očekávaná apokalypsa.

Konečně spolu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velšská pověst

Drabble: 

Stařec vzal vázu s vyobrazením páru v objetí.

„To jsou Rhys a Meinir, kteří se rozhodli vzít. V den svatby bývalo zvykem, že se nevěsta skryje před ženichem a on ji má najít. Meinir utíkala ke starému dubu, pod kterým rádi sedávali, a schovala se uvnitř vykotlaného kmene. Rhys ji hledal široko daleko, ale svou nastávající nenašel.

Po mnoha měsících, kdy se blížila bouřka, se potřeboval ukrýt. Schoulil se tedy pod známý dub. Z nebe se snesl najednou blesk a rozťal strom vejpůl. Záblesky osvětlily kostru ženy ve svatebních šatech, která se zapletla do úponů. Rhys byl na místě mrtev.“

Závěrečná poznámka: 

Staré irské, skotské nebo velšské pověsti a vyprávění lidové slovesnosti jsou skutečným pokladem, protože se naprosto vymykají tomu, co známe z našich končin. Pro toto téma jsem si vybral vyprávění tradované na poloostrově Llŷn v severním Walesu. Místo se kdysi jmenovalo Porth y Nant, jednalo se o osadu poblíž kamenolomu, a po druhé světové válce zůstalo opuštěné. Ten strom tam údajně stojí dodnes.

Stránky

-A A +A