Přišla návštěva.
Poslouchám hlas svého muže a odplouvám do vzpomínek...
Jaro 1979
Táta. Nejraději by mi..., ale klidně vysvětluje: "Když seš tak velká, tak ti přihodíme povinnosti." A pak přejde k našim povídáním, které jsme vedli o všem možném.
Jaro 1999
Je unavený, táta. Co máma umřela, stáhnul se do sebe.
Konečně se zasmál.
A povídal. O všem možném.
Když jsme odcházeli, špitl mi do ucha: "Tenhle se mi líbí. Ne jako..." a výrazně zvedl obočí v narážce na prvního manžela.
Jaro 2019
Manžel líčí plány na baráčku. Klidným hlasem, který mi připomíná tátu.
Všechno je jinak a přece stejné...