Měl to dokonale promyšlené. Dovolil si vítězný úsměv a pohladil železnou hůl, stojící v koutě. Vládce, král...
Jeho sebevědomí by bylo daleko menší, kdyby vyslechl rozmluvu mezi lidmi, kterých se jeho plány týkaly. Rozmluvu, kterou vlastně zavinil.
"...Naprosto rozumím a chápu vaše právo na pomstu. Chápu, rozumím a respektuji ho. A prosím, abyste mi svoje právo podstoupili. Moje důvody nejsou tak závažné, ale... prosím. Upřímně a hluboce..."
Nestál tu Zaklínač. Stála tu bytost, kterou přivolal z jiné dimenze a která ho odmítla poslouchat.
"Probudils draka, Vilgefortzi. A pořádně jsi ho nasral."
Zbytek čarodějova života byl velice krátký a velice bolestivý.