Ebook 2018

  1. Fandom: Sňatky z rozumu

    Born se nově orientuje i na hračky, zkusmo jednou prohodí u večeře. Jenže Nedobyla Bornovy hračky nezajímají a Marie si o sobě přeje říci totéž, když ji Metoděj tahá v krámě za sukni a široce rozevřená, dětská očka prosí o mašinku, panáčka, bubínek. Cokoliv. Nakonec s těžkým srdcem koupí alespoň malý černý vláček za pár krejcarů. Na opravdový bubínek tenhle měsíc nezbývá.

    Jakmile Nedobyl odejde do svého podniku, dětský pokoj se mění na koncertní sál. Naběračka zvoní o plecháček, sem tam zazní i sólo na hrnec.
    Kdyby dítě uvnitř sebe tolik nemilovala, nejraději by Metoděje nechala zahrát na ten svůj.

  2. Fandom: Originální
    Úvodní poznámka:

    Náhrada za téma č.1 - Všechno nebo nic

    Zavolala jsem toho chlápka dovnitř; chodníky byly černé nocí a deštěm. On sám nevýrazný, šedivě mokrý a zplihlý. Pohled na mě a můj poloprázdný byt ho vůbec nezarazil - nebo každopádně zachoval dekorum. Uvařila jsem kafe s rumem. Poděkoval, představil se jako Osud a vytáhl kostky: "Zahrajeme si?"
    "Co nabízíš?"
    "Sama nejlíp víš, co postrádáš."
    "Co když prohraju?"
    "Se mnou se hraje o všechno."
    Otřískaná lednička hučí. Topení netopí. Nohy, přikryté dekou, se neužitečně opírají o stupačky. Není toho moc, co bych mohla ztratit.
    Kostky v dlani studí. Povzdechnu si a opatrně je položím na stůl: "Díky, ale necháme to plavat."

  3. Fandom: Na krásném modrém Dunaji
    Úvodní poznámka:

    Toto drabble věnuji Janu Kantůrkovi a Terrymu Pratchettovi, kteří mu byli inspirací.

    Nenápadným členem soudcovy domácnosti byla paní Kantůrková, hospodyně. Soudce ji získal spolu s kuchyňským vybavením – nedala se odbýt. Její talenty ležely ve vaření, pečení, uklízení a štupování ponožek. Také dokonale ovládla umění předstírat, že neumí německy, nevidí a neslyší. Pocházela od Zlína, kam posílala peníz, koláč i slovo třem nemanželským dětem, v hříchu byla tudíž zběhlá a nějaká ta chlapská líbačka ji vedla pouze k nápadu podělit se o tipy v oblasti techniky jazykohry.
    Byla tak zásadní osobou, že se stala samozřejmou. A pak najednou odešla. Poslední hrdinka v oblasti péče o domácí krb.
    Soudcova domácnost se ponořila do chaosu.

    Závěrečná poznámka:

    Doufám, že si ji všichni mí pravidelní čtenáři (na co si to hraju, jsou to čtenářky – Ahoj, holky!) právě představují při všech důležitých romantických scénách! Bude někde v pozadí, asi s hadrem. A rozhodně nesleduje, co se děje.

    A ještě jedna technická: slovní spojení „talenty ležely v“ je pravděpodobně odporný anglicismus. Který se mi ovšem líbí, takže se s tim budete asi muset smířit :D.

  4. Fandom: Historie

    Nebyl hlupák. Jistě, carský režim nepatřil k nejmodernějším, ale fungoval celá staletí. A tradice se většinou vyplácí dodržovat. Vláda, která vznikla potom, vypadala slibně až do příchodu druhé revoluce. Už tehdy uvažoval o odchodu, ale přece jen byl patriot. Za pár měsíců mu zabavili dům, prý ho brzy dostane zpět. Tři měsíce nejsou zrovna chvilka, přesto ho potěšilo, že má klíče zase v kapse. Když při kontrole sklepa narazil na pozůstatky časů, kdy mu jeho dům nepatřil, rozhodl se rychle. Nebyl sám, své bezpečné bubliny opouštělo mnoho Rusů. O několik měsíců později požádal inženýr Ipatěv o azyl v mladém Československu.

  5. Fandom: Čajový cyklus (vlastní fandom)
    Úvodní poznámka:

    Krásovi jezdí na prázdniny na letní byt, pronajímají si vilku v blízkosti Prahy. Děti zde přebývají jen s maminkou, tatínek za nimi jezdí na sobotu a neděli.
    Leopoldině je šest, Karlovi deset, Doramo patnáct, Cosette je sedmnáctiletá.

    Nedaleko Prahy, červenec 1907

    Jdou procházkou kolem řeky, dívky v bílých šatech, pak mamička, poslední Karlík. Vzduch vonící létem rozráží bzukot včel, řeka se vlní krajinou jako modrá stuha, vytváří slepá ramena, zákruty, tůně. Poblíž splavu tancuje v kolečku skupina vesnických děvčat.
    “Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati, až polezeš z vody ven!” zpívají zvesela.
    Poldýna po nich zvědavě pokukuje, nejraději by se přidala. Vedle ní kráčející Doramo však strne. Chytí za ruku nejstarší sestru, mluvit nemusí.
    Cosette spěchá k matce.
    “Odveďte ty hlupačky pryč!” přikáže okamžitě paní Krásová. “Utíkejte!”

    Nazelenalá hlava se z vody vynoří jen do úrovně očí.

  6. Fandom: Budeč, Budeč: Liškomág Evžen
    Úvodní poznámka:

    NESOUTĚŽNÍ.
    Navazuje na Soumrak v lese

    Natřikrát zamčený les, aby sem nikdo nevlez.
    Třikrát smočit prsty v kaluži ze srnčí stopy.
    Třikrát se otočit pod lískou.
    Třikrát zaťukat na bezový kořen.
    A už jsou tu všichni tři, vážní a obezřetní a zároveň dychtiví poznat taje začarovaného lesa. Natrhat ty nejsladší jahody. Najít devatero divotvorných bylin a sedmero zázračných hub. Nakouknout do měsícem postříbřené studánky a spatřit vlastní budoucnost. Přeskočit bludný kořen. Dotknout se rozpraskaného kmene tisíciletého mluvícího dubu. Možná i tajně pozorovat víly, z bezpečné dálky rozeznat ohnivý tanec fajermonů. Hrdinsky snést vytí hejkala a poprosit skřítka o šálivý zlaťák.
    Temný les tiše šumí. Láká. Varuje.

    Závěrečná poznámka:

    Příště Kdo tady velí?

  7. Fandom: Budeč
    Úvodní poznámka:

    Série o Adamovi.

    Život se skládá z malých rituálů. Některé si ani neuvědomujeme, jiné jsou pro nás tak významné, že je nazveme tradicemi.
    Když mám narozeniny, chodíme s mámou do muzea. Máme svoji trasu. Svoje oblíbené exponáty.
    U tučňáka je takový výklenek, kam si máma vždycky sedne, protože ji bolí nohy.
    Bylo mi asi sedm, když jsme tam byli poprvé.
    Jenže letos se mi omluvila. Už na naši tradici nemá sílu. Nedošla by.
    Řekl jsem jí, že už nejsem malé dítě, že to čtvrt století zvládnu i bez tučňáka a vzal jsem ji za ruku.
    Jenže nezvládnu.
    Letos sedím před tučňákem poprvé sám.

  8. Fandom: Mladí biologové

    Rozednění.
    "Rejsku, kam mě to bereš? Děsně to píchá."
    Rejsek si přiložil prst na rty a ještě chvíli Žabáka táhl za ruku porostem bodláků, než najednou poklekl a pokynul Žabákovi, aby ho následoval. Oba tiše seděli v zeleni, kolena zmáčená brzce ranní rosou, a když se Žabák rozkoukal, všiml si konečně barevných ptáčků vysedávajících na bodláčí.
    "Snílka je tu včera odpoledne viděla," vysvětlil Rejsek šeptem. "Napadlo mě, že bys je chtěl vidět."
    Žabák na Rejska pohlédl, úsměv od ucha k uchu. "Nádhera."

    Do tábora se vrátili až o hodinu později, usměvaví, zamlklí, s ranním klidem v duši. Popíchaní od bodláčí.

  9. Fandom: Hostinec u Bídáka
    Úvodní poznámka:

    Hora stál v narvaném lokále a ani se nesnažil skrývat dojetí. Kdo mohl se s ním přišel rozloučit.

    Někdo mu jen poplácal po rameni. Pár chlapů ho pevně objalo a popřálo mu štěstí v novém životě. Někteří se museli uchýlit k humoru, aby vůbec byli schopní slov. Mezi nimi i Maller.

    "Víš, že až odejdeš, nastane tu anarchie? Bez tebe nás Bídák neuhlídá," pousmál se. Hora mu úsměv oplatil.

    Nakonec zbývalo poslední rozloučení.

    "Bylo to krásných pár let," prohlásil Hora a sevřel Bídákovu dlaň.

    "To rozhodně," souhlasil Bídák.

    Ve chvíli, kdy Hora opouštěl zdi pevnosti, věděl, že se stejně vrátí.

    Závěrečná poznámka:

    Tak a další rok za námi. Letos to bylo horší než loni a kdo ví, jestli se za rok zase vrátím. Pokud ano, tak jak naznačuje poslední kousek, možná se vrátí i Hora.

  10. Fandom: Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)
    Úvodní poznámka:

    "Navazuje" na U Horymíra: http://sosaci.net/node/31118

    Bys nechtěného, zlého, či nepřirozeného se nadobro zbavil, očisti jej ohněm a kouřem bylinným. Popel pak pečlivě shrab, a zem, na níž zlo shořelo, svěcenou vodou pokrop a těžkým kamenem žulovým zakryj. Zbytek popela do nádoby vlož, býlím ho zasyp, by zbytky zla vyléčilo. Pelyněk klásti jako prvý se musí, by hořkost do sebe vzal, pak šalvěj, by léčivá síla popel očistila, meduňka pak zjitření uklidní. A nakonec prach z chmýří bodláku mariina, by Boží síla tvé konání požehnala. Nádobu pevně uzavři, voskem z vypálené svíce kostelní zapečeť a v nejhlubší místo ji ukryj, by ji nikdy nikdo najíti nemohl.

    Závěrečná poznámka:

    Teda, ale že mi dalo po tom tučňákovi práci něco kloudného vymyslet.
    Bodláčí je ostropestřec mariánský - váže se k němu zajímavá legenda.

  11. Fandom: Originální

    Rodina trollů, která nám nekonečné kilometry úspěšně blokovala cestu, začala bojovat mezi sebou. Otec troll zakopl, spadl na stolek Fruktansvärd a nohou, která se z něj ulomila, začal ohrožovat okolí.
    Schovali jsme se do skříně Överleva a díky nordistovi v našich řadách jsme rozkódovali nástrahy hladové postele Järv i sběrného koše Njure.
    Schodiště ovšem ovládla hyperrealistická plyšová zvířátka, která se v kuchyňském oddělení vyzbrojila rozbitými skleničkami Försiktigt a noži Rikdagsval.
    „Ještě musím najít lampičku Midnattssolen!“ protestoval bratr.
    „Na to zapomeň!“ zavrčel nordista a začal se za tónů „How do you do“ probíjet dekorativní palicí na stloukání másla Gråta k východu.

    Závěrečná poznámka:

    Švédská slovníková hesla
    Fruktansvärd = příšerný; Överleva = přežít; Järv = rosomák; Njure = ledvina; Försiktigt = opatrně (ty se v nejmenovaném obchodě opravdu vyskytují); Rikdagsval = parlamentní volby; Midnattssolen = půlnoční slunce; Gråta = plakat

  12. Fandom: Historie

    Jsem dcerou svého otce, vládnu Švédům, Gótům, Vandalům, Finům, Karelům a Estoncům, jsem jejich královna a paní.
    Jsem dcerou svého otce, v šermu, lovu a jízdě na koni nerovná se mi žádný z mých dvořanů.
    Jsem dcerou svého otce, mluvím švédsky, německy, francouzsky a latinsky, vyznám se v politice, boji, historii i umění.
    Jsem dcerou svého otce, jsem silná a vedu války.
    Jsem dcerou svého otce, dcera musí mít muže.
    Jsem dcerou svého otce, má láska má nebeské oči a zlaté kadeře kolem tváře.
    Jsem dcerou svého otce. Dokázala jsem všechno, co by dokázal jeho syn.

    Ale nedokážu být luteránkou.

    Závěrečná poznámka:

    Zajímavá postava Kristýna I. Švédská byla opravdu skvělým korunním princem i králem, ale její víra byla silnější než tradice. Konvertovala ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra. Vládu nad Švédském předala svému bratranci Karlu X.

  13. Fandom: Historie

    "Byla by to pro tebe perfektní role, obrovská příležitost pro opravdovou hvězdu tvého formátu!"
    Někde za tím sametem tušil dýku, a tak se s pousmáním napil kávy.
    Docela příjemný den, kavárnou se linula veselá hudba. Svět vypadal podivuhodně prolhaně v pořádku.
    "Je tu jen taková... Podívej, Oldřichu, je to nepříjemnost, ale naprostá formalitka," blýskl se zářivý úsměv.
    Ha, krysa.
    "Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. Rozhodně ne kvůli roli a vůbec kvůli ničemu a nikomu jinému se s Alicí rozvádět nebudu," řekl tiše.
    Zářivý úsměv zmizel.
    "Ale taková nabídka se přece nedá odmítnout!"
    "Taková se nemá ani vyslovit. Poroučím se."

    Závěrečná poznámka:

    (Velmi volně inspirováno panem Oldřichem Novým.)

  14. Fandom: Ze života, DMD, Věda ve sto slovech

    Zasedáme k počítačům, žena úpí po tématu, mně zbývá napsat optimistu. Manželka vytahuje z likérníku ajer koňak. Ouha, je to pevná fáze.
    Houbeles pevná fáze, z přednášek fyzikální chemie si pamatuji, že co je tuhé, avšak nikoliv krystalické, je kapalina s extrémní viskozitou. Viskozitu tedy třeba snížit.
    Šťourám v láhvi nožem, přilévám Božkov tradiční. Už jsem optimista, ztekutit to půjde. Oběma nalévám zatím jen hrudky. Chuťově to není špatné.
    Pokračuji tedy v přidávání kapaliny. Na radu ženy měním Božkov za mléko, abych příliš nezvyšoval podíl alkoholu. Obsah dalších skleniček je již o poznání tekutější.
    Však my ten ajer koňak znormalizujeme!

    Závěrečná poznámka:

    Anebo dříve zkonzumujeme? Kdož ví.

  15. Fandom: Originální

    „Moje tajemství prej je, že na ně úplně kašlu,“ zasípěl Andros ze svého smrtelného lože. „Kotopulos tvrdí, že celej rok chrápu a v červenci jdu sklízet. Blbec. Závidí, protože ty jeho jsou pořád příliš sladký.“ Fotis přikývl. Už to slyšel stokrát.
    „Kašlat nestačí! Musíš je mučit. Zasadit mezi šutry. Nedat jim vodu. Přeseknout motykou pár kořenů. Nechat je léta skomírat. Ti nejzaťatější se nevzdají a každej rok vyvztekají jeden nebo dva plody. To je tajemství každoročního vítězství o nejtrpčí citron celého Peloponésu!“
    Fotis mlčky hleděl na otcovu vyschlou tvář. Až příliš připomínala jeden z těch ztrápených keřů vysoko v horách.

  16. Fandom: Útočiště Metro
    Úvodní poznámka:

    Prcek má rád Luciin hlas. Když zpívá, když si jen tak brouká, když si hraje s ozvěnou v tunelech. Ale vůbec nejradši je, když mu nahlas čte. Třeba z Atlasu rostlin, co kdysi dostala od maminky. Položí jí hlavu do klína, ona pečlivě vyslovuje jména a prohlíží si obrázky, on zavře oči a myšlenky nechá zatoulat do představ.

    Sasanka hnědá. Jeho první hračka, ta smontovaná z prorezlých plechů.
    Sedmikráska chudobka. Babička, stará, šedá, shrbená. Krásná.
    Ořešák královský. Polír. Postava obrovská, rozčepýřené vlasy jako koruna.

    Zítra Prcek půjde na Vyšehrad, aby natrhal Lucii kytičku.
    Z bodláků, protože nic jiného tady neroste.

    Závěrečná poznámka:

    Asi bych jim měla vymyslet fandom, ale nenapadá mě název :o).

  17. Fandom: Tajemná města, Tajemná města - Město moře a železa
    Úvodní poznámka:

    Předchozí část http://sosaci.net/node/30107

    Při stoupání do vrchu se musel Jan s Jindřichem střídat v nesení vrbové dívky častěji. Kopec sice nebyl prudký, ale to vynahrazoval ve své délce.

    Jindřich byl zpocený a tak uvítal, když začalo mrholit. Zaklonil hlavou, zavřel oči, nechal deštík dopadat na svoji tvář, zaposlouchán do zvuku kapek narážejících na listy stromů. Lehké bubnování ho vrátilo do dětství. Do doby, kdy mu dědeček vyprávěl, že to matka příroda hraje zvířatům na listové bubínky, aby je potěšila.

    „Jindřichu, podívej!“ vyrušil ho Jan. Jindřich se otočil a překvapeně zamrkal. V místech, kde kapky dopadaly na Salix, se kúra jejího těla začínala hojit.

    Závěrečná poznámka:

    Nakonec to snad není tak hrozné. První nápad byl, že Jindřich už začíná bláznit (nebo spíš mu začne hrabat) a cestou si zpívá Tluče bubeníček...

  18. Fandom: Ze života
    Úvodní poznámka:

    Mimosoutěžní. Trocha lyrizování umocněná nedávnými dojmy.

    Kraj přetichých pěšin.
    Tak nazval básník Ladislav Stehlík oblast Blatenska a Lnářska.
    Dnes bohužel nelze ticho zaručit vzhledem k traktorům, sekačkám a hlučným silnicím.
    Ale ještě na mnoha místech klid narušuje jen zpěv skřivánka, volání kukačky, hlas křepelek a vítr ve větvích či vzrostlém obilí.
    Pěšiny vroubené trnkovím a šípky, aleje třešní, jabloní nebo vysokých topolů. Cesty poli a loukami na mírných stráních protkaných remízky, zelenými lesy, kde zjara svítí hvězdy sasanek a voní konvalinky.
    Nic mimořádného, a přece krajina neskonale malebná a poutavá.
    Škoda, že mnohé pěšinky zarostly býlím i bodláčím nebo jsou rozježděné v hluboké koleje plné bláta.

  19. Fandom: Originální
    Úvodní poznámka:

    Nahrazuji téma č. 19 - Dcera svého otce.

    Vždycky chtěla být jako on. Nikdy nepochybovala.

    Když na ni poprvé pomyslel, nevěděl, co činí. Protože už tehdy začala v dálce vznikat. Ona. Jeho dcera. Dítě, kterému se s láskou tolik věnoval.

    Říká se, že každý rodič ovlivňuje svého potomka. U nich to platilo dvojnásob. Vždyť pokaždé, když se setkali, on jí předal část sebe sama - vzpomínky, zážitky, emoce. Byla ve všem jako on, nejčistší výpověď o jeho životě.

    Než přišla na svět, každý večer k ní promlouval, věnoval se jí a dával jí lásku.

    Po roce se konečně zrodila.

    A každé písmeno, každá stránka, byla zprávou o jejím otci.

  20. Fandom: Legendy o svatých
    Úvodní poznámka:

    Úryvek z románu.

    Biskup Vojtěch je prvním lamentačem nad divokými sveřepy v opohořelém kardiu kontinentu: co je to, Sundanci Kide, za lidi?! Tluče bubeníček, tluče na buben: svých model drží se jak alkáč sklínky, chlastají nad duhu, celibát kněžím nevoní, světským zas jedna málo (utnout cizoložničí hlavu jim však nezabrání ani církevní azyl!), bez otroků ani ránu. Povoláván znechuceně odcházel. Žehnaje zvedá po jonášovsku vyčítavě zrak vzhůru: To jsou snad ještě zatvrzelejší šíje než Tvůj vyvolený národ! Jak nepochopitelně Tě jímá lítost nad každým zlem! − Zmizel včas, Slavníkovec, ale stáří nedočkal: šahej Prusům na jejich duby a dostaneš pádlem po hlavě, patrone vodáků...

  21. Fandom: Originální

    Vychutnával si poslední let.
    Každé mávnutí křídly, vítr kolem hlavy.
    Avšak rozhodnutí nezměnil. Kdyby zde zůstal a podvolil se zvyklostem, potlačil by své city a žít ve lži nechtěl.

    Dospělost pro něj, jako pro každého draka, znamenala povinnost zajistit pokračování rodu. Proto se po staletí vydávali tajnými průchody do světa lidí, aby zde v dočasném humanoidním vzhledu, hledali nevěsty, které při obřadu získaly dračí podobu.

    I on takhle před rokem vyrazil. Jenže čím déle bloudil cizinou, tím byl zoufalejší. Srdce mu pro žádnou dívku nezahořelo. Až jednou ... Odpočíval ve stínu stromů, když uslyšel příjemný zpěv, cestou se blížil mladý trubadúr.

  22. Fandom: Originální
    Úvodní poznámka:

    vysvětlení bude časem.

    Údolím se rozléhal zvučný hlas mladého básníka. "Poslyšte, vážení, příběh o velké lásce dračího prince Armina a jeho milce ..."

    "Co tady tak hulákáš!" utnul ho v rozletu tmavovlasý mladík. "Ještě tě někdo uslyší a zavře tě mezi blázny."

    "Jen ať mě všichni slyší," dál halasně deklamoval poeta, "jen ať slyší o mé veliké lásce." Pak normálním hlasem pokračoval: "ale kdo by mě tu mohl slyšet? Kolem nás jsou jen stromy a kamení. Ty nikomu nic nepoví," a objal svého milého.

    Má pravdu, pomyslel si jeho druh, v tomto světě opravdu nemohou. To u nás doma, to by byla jiná polízanice.

  23. Fandom: Originální
    Úvodní poznámka:

    Nárečie je záhorácke.

    Peťa v dílni skúšal prehlušit zvuk všelijakého ťukáňá neodbytnú otázkú.
    "Byl`s už v tej novej hospode?"
    Hluk hned prestal, jak ked utne.
    "Cos ríkal?" optal sa ho naspátek Igor.
    "V dedine otevreli novú hospodu."
    "To je dobre, šecky ostatné už poznám a lezú mi krkem."
    To hlavne kvúlivá tým dluhom, co sis tam narobil, pomyslel si Peťa.

    Išli to tam teda preskúmat. V novej hospode bylo pjekne. Až moc pjekne.
    "Moc mi nešmakuje," zdúvjeril sa Igor.
    "Mne též né."
    "A choďá sem divní ludé."
    "Ani fajčit sa tu nemože, iba tú divnú vjec."
    "Ty Peťo."
    "Co?"
    "Co je to čajovňa?"

  24. Fandom: Ať jedí koláče (Let Them Eat Cake - seriál)
    Úvodní poznámka:

    Kdo zná fandom, pozná, že jde o trialog. Snad i ostatním bude jasné, kdo říká kterou větu.

    "Bouffante, co to má být? Toto..."
    "Toto, madame la comtesse, je nejjemnější, zcela průsvitné hedvábí!"
    "A kde jsou písmenka? Nějaké to moderní ROVNI V ZÁPACHU nebo..."
    "SMRT TYRANŮM."
    "Jak říká Lisette. Proč tu není SMRT TYRANŮM?"
    "Přece by madame nechtěla znehodnotit takový materiál nějakým odpudivým nápisem?"
    "Ale dole na nás čeká lůza, ne lascivní dostaveníčko!"
    "S tím druhým v případě madame ani nikdo nepočítá..."
    "V takovém odění bychom mohly... Co bychom mohly, Lisette?"
    "Přijít o portefeuille. A taky o hlavu!"
    "Správně."
    "Takové zneuznání mne hluboce uráží! Nejsem sprostý revolucionář, jsem krejčí. Co madame čekala, když po mně vehementně požadovala transparent?"

  25. Fandom: Harry Potter

    Zpráva o zásahu Oddělení pro nápravu magických nehod ze dne 4. 4. 2002.

    Ze záznamu výslechu zadržených Nevilla Longbottoma a Hannah Longbottomové.

    Longbottomová uvádí: "Protože manžel je čistokrevného původu, chtěla jsem ho seznámit s mudlovskou kulturou. Proto jsme šli na koncert vážné hudby ...." přerušeno pláčem.

    Longbottom uvádí: "Už jsme navštívili kino a divadlo a vše bez problému, ale tady to bylo zvláštní. Nejprve si na jevišti posedala spoustu lidí a začali nepříjemně vrzat. Znělo to jako dlouho nezalité mandragory. Pak přišel jejich šéf, oblečený jako tučňák, a rozmáchl se hůlkou. Než je za ten skřípot proklel, odzbrojil jsem ho expelliarmem."

  26. Fandom: Realita
    Úvodní poznámka:

    Naprosto ideální stav věci.

    Kap kap, pleskají kapky deště o dno plechové vany. Když vydrží lejt dost dlouho, brzy se naplní. Teda, aspoň do poloviny. Když se přikryje černou plachtou, slunce ohřeje vodu a člověk se pohodlně vykoupe. Přitom si přečte noviny. Týden staré, ale nevadí. Špatným zprávám čas otupí hrany a dobré člověka potěší.
    Šplouch, chodidlo se zanoří, a s ním i zbytek těla. Je velké. Chlupaté. Jeho majiteli je to šumák. Už dlouho.
    Z vany je výhled na palouk. Kolkolem se rozkládají šumavské hvozdy. V křovinách souloží ježci. Liška si líně vykusuje blechu na zádech.
    Žádný hluk.
    Žádná civilizace.
    Žádné připojení.
    Ráj.

    Závěrečná poznámka:

    Volně inspirováno skvělou knihou Raději zešílet v divočině. Vřele doporučuji.

  27. Fandom: Crossover, Řecká mytologie, Bible
    Úvodní poznámka:

    Náhrada za téma "Probuď se!"

    Démon u výstupní brány luštil křížovku a docela se nudil.
    Něco zašustilo.
    "Á, vy jdete zpátky! Počkejte, ještě vyplnit dotazník. Pýthagorejec? Dobře. Píšu si: kategorie - duše, nové vtělení."
    ...
    "Proč tu duši táhnete ven? Legitimujte se!" "Asklépios ... dobrá, ale dejte si pozor, aby se vám to nevymstilo."
    ...
    "Paní, nespěchejte tolik, musíte vyplnit dotazník."
    "Eurydiké, kde sakra vězíš?" ... "Aha, už nemusíte."
    ...
    "A co vy sem lezete?" "LAZARE, POJĎ VEN!" "Aha."
    ...
    "Pane, počkejte! Ještě musíte něco vyřídit manželce - dobře, ale aby se moc nepolekala, a brzo se vraťte - píšu si: kategorie: revenant."
    ...
    "Haló, kam jdete? Aha, vy mne nevnímáte. Tak jo, kategorie: zombie."

  28. Fandom: Silmarillion
    Úvodní poznámka:

    Tak já teda něco napíšu, no...

    „To je tvoje práce?“ Vysoký muž v černém sametu uchopil šperk, zvedl jej do výšky a ve světle vycházejícím z vysokého okna jej zaujatě zkoumal.
    Nesměle přikývl.
    „Precizní. Dokonalé,“ říkal zpola sám sobě. „Tahle linka je tenčí než vlas a přece září docela jasně. Vsazení kamenů je…“ Zarazil se hledaje slovo. „Originální. Tvé dílo je docela originální.“
    Nevěděl, co na to říct.
    Příchozí pokračoval: „Tvůj talent je neskutečný. Nemyslíš, že je tě tu škoda?“
    „Dělám jen svou práci,“ odpověděl.
    „A co o ní soudí tvůj pán?“
    Pokrčil rameny. Aulë jej vlastně nikdy neocenil.
    „A nechtěl bys pracovat pro mě, Mairone?“

    Závěrečná poznámka:

    Mairon je původní jméno Saurona, kdyby někdo nevěděl. Původně pracoval pro Valu Kováře Aulëho, ale pak změnil zaměstnavatele a udělal kariéru u Melkora, později známého jako Morgoth. (Ať nemusíte googlit.)

  29. Fandom: Pohádky

    Karkulka zuřivě trhá bodláčí na louce.
    "Bábrdlinka má dnes narozeniny a já ji chci naštvat. Tak jako ona štve mě. Každý rok dostávám to samé - červenou karkulku! Je mi sedmnáct, sakra!" rozohnila se Karkulka.

    O něco později u babičky v chaloupce.
    "Babi, proč máš tak veliké oči?"
    "To abych viděla to bodláčí, cos mi přinesla! Dobrý, co? Ty obroučky mých brýlí fakt nejsou vidět!"
    "Babi a proč máš tak veliké uši?"
    " To abych mohla poslouchat oblíbenou dechovku.Módní sluchátka v podobě vlčích uší!"
    "A proč máš tak veliké zuby?"
    "Čistila jsem "přírodně" mou zubní protézu a ňák blbě to zatvrdlo!"

    Závěrečná poznámka:

    Z jiné pohádky vím, že si Karkulka ráda vymýšlí, takže pozor na ni - nevěřit , prověřit, když se bude snažit vám něco nakecat.

  30. Fandom: Povídka

    V Kazateli se píše, že je čas sázet a čas sadbu vytrhat. Náš kazatel během mše řekl, že je čas hesel. Znejistilo mne to. Na dveřích kostela jsem ale narazil na: S Ježíšem na věky za vodou.
    Tak přeci. Zřejmě nějaký poberta pod heslo dopsal, že kdo dřív přijde, ten dřív mele.

    Pod cedulí o výluce na nádražní budově stálo: „Vlaky jedou, auta stojí“.
    Masna: „Lepší párek v hrsti, než zelenina za plotem“.
    Hospoda: „I muži mají své dny“.
    Dům naproti: „Žijeme jen jednou“.

    Na mém domě nic nestálo. Otočil jsem letáček „Nakupujte levněji“ a napsal:
    Bez hesel jsem vešel.

  31. Fandom: Pán prstenů

    r. 3000 Tretieho veku; Rohan

    Huňatý poník ticho kráčal. Plavé vlásky sa v miernom vánku preplietali s hrivou. Vôňa srsti a hliny. Dlhá cesta.
    "Nie si unavená?" pýtal sa starostlivo Théodred.
    "E-e."
    "Tak hladná? Smädná? Je ti zima?"
    "É."
    Dedič zlatej siene Meduseldu mal pocit, že mu pri rozhovore s päťročnou sesternicou niečo uniká.
    "Ale si úžasná," priznal. "Štyri dni v sedle, a ani nezaskučíš. Hotová kráľovná ciest!"
    "Nie!" vydesila sa Éowyn.
    "Máš pravdu, kráľovné sú staré. Princezná ciest?"
    "Ja som rohanský jazdec!" vykríklo dievčatko. "Ako Helm Kladivo! Ako Éorl Mladý!"
    Takmer jej to veril, keď odcválala proti prudkému vetru.

  32. Fandom: Budeč

    „Vltavo,“ křikla.
    Hladina se rozvlnila.
    „Rozmyslela ses?“
    Budečská představená se kousla do rtu. Poslední příležitost couvnout. Stál vedle ní klidně a bez pohnutí. Jen v očích a v rýhách kolem rtů se mu vařil vztek.
    „Je tvůj,“ popostrčila mladého čaroděje dopředu.
    Odplivl si slovo, za které by ho jindy potrestala. Co ho znala, dusil se neklidem vlastních myšlenek.
    „Bude připoután k veslu. On nebo jiný čaroděj z Budče,“ řekla řeka. „Od teď až na věčné časy zde bude převozník.“
    „Prosím, neopouštěj mě!“
    Nevěděl to, ale tohle byla jeho poslední naděje. Klidná hladina řeky a čas. Snad dokážou vyléčit nemocnou mysl.

    Závěrečná poznámka:

    Uznávám, že je to zbabělé, ale téma hodlám uhrát na to, že řeka má dno a jak Moldawa, tak onen mladík, jsou taky tak trochu na dně.

  33. Fandom: Originální

    Ticho.

    Hlas malé holčičky: "Je tu tma. Tatínek říká, že se nesmím bát, protože strašidla neexistují. Něco šuští ve skříni a občas slyším hlasy. Někdy si s nimi povídám."

    Ticho.

    Hlas o něco starší holčičky: "Nic nevidím, zavázal mi oči a svázal mi ruce. Nemůžu se pohnout, ale cítím, jak se mě dotýká. Do koutků se mi zarývá roubík, jinak bych křičela. I když vím, že nikdo nepřijde."

    Ticho.

    Ozve se slabé zaťukání na dřevo.
    Hlas zase o trošku starší holčičky (tiše): "Je tu někdo? Všude je ticho a tma. Ležím. Nemůžu se pohnout. Zavřel mě sem."
    Dřevo zapraská.

    Ticho.

    Závěrečná poznámka:

    Krásné sny :))

  34. Fandom: Harry Potter
    Úvodní poznámka:

    Řeč pronáší Teddy. Megan jsou asi čtyři.

    Milá a krásná, loučíme se s tebou v tomto smutném okamžiku. Kolik radosti jsi přinášela, dokud jsi byla živa. Zářivá barva tvých hebkých chloupků rozzařovala Meganiny oči den co den. Oči Severuse tě sice sledovaly zkoumavým pohledem, prozrazujícím, jak moc by se mu tvé srdce hodilo do lektvaru, leč vztah k dceři zvítězil a tím ses stala symbolem lásky otcovské.
    I já tě miloval. Výrok, že nic odpornějšího jsem v životě neviděl, byl jen přátelským škádlením.
    (Ne, Megan, opravdu jsem ji nezašlápl schválně. Byla to nešťastná náhoda. A nezapomeň, že jsem tvému otci zabránil použít evanesco, takže ji můžeme pohřbít.)

    Závěrečná poznámka:

    Jakéhopak mazlíčka Teddy vlastně zašlápl? Podívejte se zde:https://www.biolib.cz/IMG/GAL/41939.jpg,

  35. Fandom: Bible
    Úvodní poznámka:

    hrozná konina
    teda velrybovina
    a možná bude nějaká žabí přeháňka, ale já už jsem zvyklá

    „To se řekne, sežeň velrybu, ale kde? Když už je vševědoucí a celé si to tak pěkně naplánoval, mohl mi dát souřadnice.“
    Anděl se rozhlíží nad vodami.
    „Všechny se šly potápět. Já dolů nejdu. Víte, jak špatně schne prachové peří? A rozhodně se nebudu mazat tukem jak kachna, stačí, že jsem namydlenej, protože ta bouřka bude za chvilku a tady ani šupina.“
    Anděl se rozhlíží usilovněji.
    „Hurá! Krásná, černobílá, to se bude starýmu líbit, on je na ty jasně vymezený hranice... Tak pojď, miláčku, poplaveš hezky za mnou.“
    *
    Jonáš skáče do vln.
    Kosatka ho překusuje v půlce.
    A do háje.

    Závěrečná poznámka:

    obsahuje drobnou narážku na vysvětlivky Cyklostezek
    kosatka je predátor, lidi sice nežere, ale výjimečně to pro mě udělala ;)

  36. Fandom: Odria

    K sedmým narozeninám chtěl Mael Tongaki od mámy bubínek.
    Celé dva měsíce o tom mluvil.

    Teď vstoupili do obchodu s hudebninami.
    Těšil se.
    Pak ON prohlásil: "Tohle musíš mít!"
    Zaprosil: "Ale já bych rád bubínek..."
    "NE! Žádnej pitomej buben - TOHLE. Za každou cenu!"

    "Maminko? Já bych chtěl radši tamtu kytaru."
    "To si ze mě děláš srandu, celou dobu meleš o bubnu a teď bys rád kytaru? Navíc je na tebe velká."

    "Nešlo by přecijen..."
    "NE! Za každou cenu!"

    Chlapeček prosil, sliboval, žadonil, brečel.
    "No co mám s tebou dělat, hlavně už mlč!"

    Odcházel z obchodu s úsměvem. Brečel jenom uvnitř.

  37. Fandom: Horizon Zero Dawn
    Úvodní poznámka:

    Přemýšlela jsem, kterou epizodu ze života lovkyně Aloy považovat za nepovedenější, až jsem nakonec přišla na tuhle. Rodila se nejdéle, asi šestkrát jsem ji přepisovala a kromě nekrologu ji považuju za nejoriginálnější vhled do světa, který je pořád hlavně počítačovou hrou.

    Klany z jihu je nazývali Banuk - Lid Severu. Ale ti, kteří žili za Průsmykem a bojovali s mrazem a ledem, si říkali jinak. Byli Lidem písní. V písních se ukrývaly hrdinské příběhy i melancholické smutky. Ve slovech i beze slov předávali si příběh o rusovlasé lovkyni, jež ovládla oheň, mráz i elektřinu, o dívce, která krotila šelmy, o cizince, která se odvážila vyzvat náčelníka a vyhrála.
    Ještě dál na severu, až u Hromového bubnu, zpívali o ženě, jež rozmlouvala s horou.
    A jeden muž si nesl v srdci melodii o křehké krásce, která pouhým lukem a šípy zabila ohnivého démona.

  38. Fandom: Neviditelný

    Nevědomost, učení a smrt. Takto probíhal můj krátký život.

    První tři roky jsem si užíval lásky, pohodlí a oddanosti. Nezajímal jsem se o to, co bude. Využíval jsem dětské roztomilosti, vyřvával jsem si, co jsem chtěl.

    Druhé tři roky jsem se učil životu, poznával krásy světa, učil jsem se samostatnosti a komunikaci. Začal jsem chodit do školky a poznával jsem stále nové kamarády.

    Třetí tři roky jsem zažil smutek, můj krásný život prořízla smrt bližního. Byl jsem prázdný, smutný a hlavně zoufalý. Nedokázal jsem to, nezvládl jsem to.

    Tři krát tři. Celkem devět let. V devíti letech jsem spáchal sebevraždu.

    Neviditelný fandom: Krutá realita
  39. Fandom: Ze života (nikoliv mého)
    Úvodní poznámka:

    Věnováno mému strýci.

    Skončil. Rozhlédl se po plné místnosti. Žádná odezva. Nechápal. Jak to, že jeho slova nezapůsobila? Když si to včera zkoušel před zrcadlem, byl si jist, že jeho nadšení by přesvědčilo i nejskálopevnějšího komunistu! I jeho bratr ji pochválil! A teď? Cítil se na dně. Nejraději by se vytratil. To nesnesitelné ticho ho ubíjelo. Už si přál jen reakci! Jakoukoliv!
    A pak, právě ve chvíli, kdy to vypadalo, že jeho projev vyzní do prázdna, zvedl se ze zadní lavice mladý kluk, ukázal směrem k improvizovanému pódiu a zvolal:
    "Tomu věřte! Před jeho domem mě včera sebrali."

    Psal se 20. listopad 1989.

    Závěrečná poznámka:

    Historka ze studentských stávek v listopadu 1989.

  40. Fandom: Sweeney Todd

    Gentlemanova košile nasákla čerstvou horkou krví a jeho tělo dopadlo s tupým nárazem na kamennou dlažbu pekárny, zatímco si holič otíral břitvu. Nepatrně se usmál na stříbrnou kamarádku ve své ruce.
    Teď a tady se konečně cítil všemocný. Ten pocit, když celý lidský život ležel pod jeho ostřím, pomalu smýval vzpomínky na dobu, kdy se se svázanýma rukama potil v Botany bay. Co záleželo na tom, kdo ten člověk byl? Teď to byl jen kus masa.
    Benjamin Barker ve svém životě o všechno přišel. Sweeney Todd se toho už neděsil. Bude je mít všechny nebo nic.
    Všichni si zasloužíme zemřít.

    Závěrečná poznámka:

    Mám pocit, že na tenhle fandom budu letos psát hodně.

  41. Fandom: Realita
    Úvodní poznámka:

    DRUHÝ DRABBLE, NECHCI BODÍK.

    Jsem ten, co si zazpíval naposled v dvaceti,
    ten křivý student, co přestal se smát,
    Jsem ten, který dokázal přežít i v zajetí,
    bezradný snílek, co Vesmír chtěl znát.

    Jsem ten, který potom bez hlasu a bez dechu
    dokázal světu dát řád,
    jsem ten, jehož tělo se zkroutilo do vzdechů,
    Plecháč, co nesměl se vzdát.

    Jsem ten, který nelehne, nevstane, nevzletí,
    ten, který nepíše sám,
    nedýchá, nemrká, nesevře v objetí,
    jsem Smrti kovový pán.

    Jsem ten, který se rozhodl nesejít předčasně,
    ten, který vždycky chtěl víc,
    jsem ten, který věděl, že v souboji s životem
    můžeš mít všechno, či nic.

    Závěrečná poznámka:

    Věnováno památce profesora Stephena Hawkinga.

  42. Fandom: Historie, Druhá světová válka

    Na začátku všeho byla láska k vlasti.
    Jako jedna ze tří sudiček stála u jejich zrodu.
    Josefu Balabánovi dala sílu mlčet i za cenu nesnesitelné bolesti.

    Po vytvoření první, křehké agenturní sítě se objevil cílevědomý vzdor.
    Jako druhá ze sudiček vytrvale kráčel po jejich boku.
    Josefu Mašínovi vlil do žil sílu rvát se až do úplného konce.

    První konfrontace s krutostí gestapa vyvolala touhu po odplatě.
    Jako nejškodolibější ze sudiček je pobízela k čím dál riskantnějším operacím.
    Václavu Morávkovi propůjčila odvahu hraničící téměř s šílenstvím.

    Tři králové.
    Tři jejich sudičky.
    Tři oběti, na které by se nikdy nemělo zapomenout.

    Nikdy.

  43. Fandom: Ze života

    Důvěrně znám jeho vůni.
    Voní jako starý skleník, kde zahradník polévá vodou nejen uličky, ale i zídky u postranních stolů, aby zvýšil rostlinkám vzdušnou vlhkost.
    Přichází pozvolna po krásných dnech zalitých sluncem.
    Není hravý jako májový deštík, který dychtivému mladíku odhalí, co skrývá jeho milá pod blůzkou.
    Není ani dravý jako bouře, která ve své divokosti bere vše okolo sebe.
    Vydatně nasytí půdu, opláchne listy stromům, dá napít květinám i bodláčí.
    Vytváří malinké tůňky v dolíčcích záhonů, kam chodí ptáci pro vodu.
    Déšť. Tichý a vytrvalý.
    Starý zahradník.
    Zbudou po něm drobné kapičky na listech a nezapomenutelná vůně vlhké půdy.

  44. Fandom: Aldorma
    Úvodní poznámka:

    A tady se lehce můj příběh kříží s Eilleniným příběhem Ve stínu klášterních zdí. Nekrolog si totiž ještě za svého života píše manželka Adamara, který je za svůj prohřešek proti králi přemístěn do konce svého života v kláštěře, bez kontaktu s vnějším světem. A vzhledem k tomu, že Charlotta umírá v roce, kdy se dostanu do Aldormy, vzbudí její smrt reakci i ve Wildaranu.

    Možná jsem byla jen zrnkem písku v běhu času, pro mnohé pouhou loutkou svého muže. Leč co se zdá být zjevnou pravdou, tak nemusí být vždycky tak. Pro blaho mnohých stála jsem stranou, přesto oporou svému muži byla jsem. On vládnul rukou tvrdou, mnoho chyb jistě udělal, však jeho trest a naše odloučení, těžko zvládnout mohla jsem. Snad měla jsem být ráznější a víc prosit krále o odpuštění než jako muzikant stranou stát, však stalo se a já s tou chybou, do své smrti musím se užírat. Jsem pouhá žena, manželka i matka, Charlotta Branganová, co prosí Draky o milost.

    Závěrečná poznámka:

    Ačkoliv téma úplně nezapadá do mého příběhu, snažila jsem se s tím nějak aspoň časově popasovat. Nějak jsou ty bonusy opravdu bonusové.

  45. Fandom: Harry Potter

    Poslední studenti opouštěli Velkou síň.
    „Snape?“ Lucius Malfoy před Severuse složil hromádku knih. „Mohl bys je vrátit do knihovny?“

    Jeho přikývnutí provázel několikahlasý výbuch smíchu od nebelvírského stolu.
    „Koukejte na Srabuse, jak se lísá.“
    „Je to teď Malfoyův mazlíček.“
    „Poslušný malý pejsánek!“
    „Haf, haf, Srabusíku!“

    Počkali si, až vyjde na chodbu a potom kolem něj proběhli jako vichřice.
    Pečlivě vyrovnané knížky se rozlétly po podlaze.

    Se zaklením je začal sbírat.
    Kouzla obranná i útočná. Tvorba zaklínadel v praxi. Pokročilé magické formule.
    Severus se velmi pomalu usmál.
    Možná je načase těm čtyřem ukázat, že i malí pejsci mívají zatraceně ostré zoubky.

    ***
  46. Fandom: Ze života

    Probuď se. Bílé světlo se valí do pokoje, není před ním úniku. Je příliš brzy, a přitom příliš pozdě. Napsal?

    Rozlep jedno oko. Dotkni se telefonu, chyť se jej jako madla. Vytáhni se z polospánku. Kolik se za pět hodin změnilo?

    Nevím, co čekáš. Nebuď hloupá. Mysli na jídlo, proboha. Vstávej.

    Skřípění tramvají dole na ulici. Vítr. Ranní nutnosti. Okna jsou otevřená. Odejdi.

    Nechoď oknem.

    Nekonečná schodiště. Sedni si, nohu přes nohu. Aktualizuj stránku. Třeba někdo napíše něco, co tě zachrání. Poslouchej. Žvýkej. Dvanáct hodin seď, aktualizuj, poslouchej, žvýkej. Nekonečná schodiště. Prázdný pokoj.

    Odlož madlo. Sleduj strop. Usni.

    Probuď se.

  47. Fandom: Supernatural

    "You all think that I'm the bad guy? That under my rule you'd it hard? I'm gonna accept that I did some mistakes, but be sure that working with that crazy brotherly duo wasn't one of them. Without them, there wouldn't be any hell, heaven or earth. No souls to collect for you, well, in the end, there would be no you eider. I'm leaving you because you are pathetic and can't be trusted. I'm leaving and I'm going to left you without a ruler, try and work without a leader, you rats. I'm done here, so rot in hell."

    Závěrečná poznámka:

    Crowley last speech...

  48. Fandom: Věda ve sto slovech
    Úvodní poznámka:

    Navazuje na Praxe na hvězdárně v Ondřejově a vysvětluje, co je ta srandička, kterou lze zvládnout bez návodu.

    "Projekční dalekohled, vážení. Tady máte pozorovací protokoly, tužky HB a pastelky. Služby si rozdělte. Takže jako v salónu krásy - co hodinu Sluníčku spočítáte všechny pihy. A doufám, že nikdo není tak pitomý, aby se podíval do okuláru přímo!"
    Slouží po dvojicích. Jeden hlídá nastavení dalekohledu, druhý maluje sluneční skvrny. V protokolu vyčerňují umbry, obtahují obrysy penumber, červeně a žlutě krášlí fakulová pole.
    Ranní sluníčko příjemně hřeje. Dopolední se začíná opírat do zad. Polední pálí a praží. Odpolední se zakusuje do zátylků. Večerní lechtání na tvářích bolí.
    Po slunce západu všichni chápou, že koukání do Slunce není jediné nebezpečí jejich práce.

    Závěrečná poznámka:

    Vyplněný protokol vypadá takhle.

    Umbra je tmavý střed sluneční skrvny, penumbra její šedý okraj, fakulová pole jsou shluky fakulí, světlejších bodů na pozadí fotosféry.

    Název drabble je vypůjčený ze Skácelovy básně Krátký popis léta.

  49. Fandom: Pohádky

    Přišli jsme se rozloučit s naší milou kamarádkou, vždy dobře naloženou tanečnicí v roztomilé červené sukýnce. Její úsměv a obětavost nám v posledních letech prozařovaly dny a se vším si věděla rady. Donedávna jsme si mysleli, že je nevinnost sama, než sem přiletěl turecký měsíc, sestoupil z oblohy a střelil jí mezi oči. Ukázalo se, že byla v makových produktech zapletená mnohem víc, než se obecně myslelo a její kartel s Broukem Pytlíkem měl na svědomí mnoho hmyzích životů. Odtud taky ikonický věneček z perel, za každého mrtvého broučka jedna. A jen tak mezi námi, panenka to už dávno nebyla.

  50. Fandom: Originální

    „Obrazec 84. Zvětšit kvadrant A. Centrovat. Posun…“
    Trvalo to celé hodiny. Joachim procházel kartografické záznamy. Zdálo by se, že holografický kocour jen líně dříme. Jeho pravé oko však bylo doširoka otevřené. Skrze digitální sítnici promítal komplexní mapu Unie na protější stěnu. V pravidelných intervalech kmital ocasem, v tempu, v jakém se posouvaly jednotlivé snímky.
    „Obrazec 85. Hodnoty. Posun na obrazec 86…“
    Joachim usilovně hledal. Hledal místo s podlimitní mírou ozáření, se zdrojem pitné vody, vzdálené od základen nepřítele, skryté před skeny hlídkovacích dronů.
    „Obrazec 87…“
    „Záznam chybí. Nezmapováno.“
    „Konečně!“ vykřikl nadšením, až Müller otevřel i druhé oko.
    „Tady žijí lvi!“

  51. Fandom: Věda ve sto slovech, Budeč, Příroda, Krutá realita
    Úvodní poznámka:

    NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

    Věděli jste, že každý pátý savec je letoun?
    Ještě ano.
    Pomalu se, druh po druhu, propracováváme mezi kriticky ohrožené vyhynutím.
    Jsme tvorové noci a většina lidí se nás bojí, protože jim určitě v noci sajeme krev, zaplétáme se naschvál do vlasů a zákeřně olizujeme řídítka tříkolek, abychom nakazili jejich děti vzteklinou.
    Lidská civilizace si ukrajuje víc a víc z přírody. Ztrácíme úkryty, zimoviště a letoviska. Zraňujeme se o lidské výtvory. Smrt vybírá daně.
    Až nebudeme, nikdo nebude opylovat nebo lovit miliony hmyzáků, kteří opravdu přenáší nemoci a ničí úrodu.
    Až nebudeme, zhroutí se ekosystém.
    Až nebudeme, zaplatí lidstvo daň nejvyšší.

    Závěrečná poznámka:

    Pozn - opylovači = kaloni, hmyzožravci = netopýři

  52. Fandom: Harry Potter
    Úvodní poznámka:

    Vždycky jsem tvrdila, že tenhle fandom číst ani psát nebudu, neboť kánon je pro mě v tomto případě posvátný.
    Uhm. Tolik k mým předsevzetím, no. :D

    „Ohromné ohňostroje! A když jsme odlétali… hádejte, kdo nám zasalutoval!“
    „Profesorka McGonagallová?“
    „Filch?!“
    „Ne.“ George se dramaticky odmlčel.
    Děti zatajily dech.
    „Protiva! A potom...“

    „Děkuji, že jste přišel, pane Weasley,“ potřásla mu rukou lékouzelnice. „Vašich návštěv u našich dětských pacientů si opravdu ceníme.“
    „Možná příště přinesu pár našich kejklí.“
    Čarodějce trošku zamrzl úsměv na rtech.
    „Samozřejmě nic nebezpečného!“ dodal spěšně. S jiskřičkou v očích.
    „Možná, nějaké velmi umírněné zpestření. Ale nemusíte - není nic, čemu by dávali přednost před vyprávěním o kouscích, které jste s bratrem vyváděli.“
    Jiskřička zmizela, protože on věděl, čemu by dal...
    Ale odhodlaně se usmál.
    „Tak příště.“

  53. Fandom: Budeč, Vyšehrad, Krutá realita

    Žila sama s dcerou. Nikoho dalšího nepotřebovaly.
    Když se přestěhovaly do Prahy, měly každá vlastní pokoj. Někde daleko měly stále příbuzné čaroděje, ale s tímhle světem nechtěly nic mít. Matka měla normální práci a časem i normálního přítele. Časem trávila víc času u něj než doma. Dcera se o sebe uměla postarat, a často byla večer pryč. Matka byla ráda, že si konečně našla přátele a zdálo se, že i muže.
    Jednou zahlédla pět kulatých modřin na dceřině ruce.
    „To je z tréninku.“
    Možná. Nevěřila jí.
    Jsou věci, se kterými nemůžete nic dělat, pokud druhá strana nechce.
    Můžete jen čekat.

    Závěrečná poznámka:

    Dospělá dcera se odmítá dělit o své problémy, což doufám téma splňuje.

  54. Fandom: Kletba

    Mami, proč tak křičíš?

    Je tu tolik krve. Hodně krve. A nová miminka! Jeden bráška, druhý bráška, třetí bráška... a ještě jedna sestřička.

    Mami, ty už nekřičíš. Proč se nehýbáš?

    Maminko, probuď se! Bratříčkové a sestřička brečí. Asi něco chtějí. Musím je uklidnit, než přivolají ty zlé pány.

    Mami, nenechávej je tu s nimi. Už jsem je uklidnila, ale nechci tu s nimi zůstat sama v kleci. Co když sestřičku-sovičku dají někam jinam jako brášku-orla? Raději je někam schovám.

    Ti zlí pánové už jdou! Našli tě tu ležet nehybnou. Neboj, malé nenašli. Ale kam tě teď nesou?

    Maminko, kdepak jsi?

  55. Fandom: Harry Potter AU
    Úvodní poznámka:

    Bez nároku na bod.

    Prudký vítr na vrcholu kopce ho šlehal do tváří a znemožňoval mu zapálit si cigaretu.
    Jeho nervozita byla téměř hmatatelná, když se Brumbál objevil.
    Dorazil na vteřinu přesně a rozhodně se nesnažil skrývat své rozladění.
    Snape otevřel ústa. Brumbál ho gestem ruky zarazil.
    „Nevím, proč hodláš přeběhnout, a je mi to srdečně jedno. Nezajímají mě ani žádné tvé požadavky. Odpusť, chlapče, ale tak vysoká figura zase nejsi. Chceš do Řádu? Přijmu tě. Za práci zaplatím. Nečekej ovšem, že ti poskytnu ochranu. Na jeho straně šachovnice budeš vždycky sám.“
    „Nechci ochranu pro sebe, ale pro Lily.“
    Brumbál se konečně zatvářil překvapeně.

  56. Fandom: Bible

    Jeho laskání je opojnější než víno.
    Jako nejčistší vonný olej jeho jméno.
    Kvítek šáronský, lilie mezi trním - má milá.
    Její oči jsou podobny holubicím, ze rtů jí kane strdí.

    Lahodný je jeho hlas, nejlíbeznější jeho slova.
    Jeho láska je prapor nad mou hlavou.
    Jako zahrada uzavřená je má nevěsta.
    Sad s granátovými jablky, vydávající přesladkou vůni.

    Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mne objímá.
    Naše lůžko je samá zeleň, trámy má z cedrů, střechu z cypřišů.
    Voní jablíčka lásky a všechny výtečné plody nad našimi dveřmi.

    Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.

  57. Fandom: Fragmenty totality

    Ustanovkou bylo zjištěno, že otec NO KRÁLOVNA byl v letech 1961 až 1964 veden ve svazku PB HRAD. Jednalo se o spolehlivého, internacionálnímu socialismu oddaného soudruha, s nímž byla spolupráce rozvázána s ohledem na možnou dekonspiraci PB. Ve věci usměrnění jeho dcery byl proto 3. 4. 1979 realizován důvěrný pohovor, ve kterém jmenovaný sdělil, že „dotyčná není jeho dcerou, manželka ji čekala ještě před svatbou a on si ji osvojil“. Dcera o této skutečnosti neví, přes velmi napjaté vztahy je na svého otce vázaná.
    Návrh opatření: proti objektu ve vhodné chvíli efektivně použít zjištěné informace k dalšímu prohloubení narušené rovnováhy.

    Závěrečná poznámka:

    X. správa − správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli
    NO − nepřátelská osoba
    PB − držitel propůjčeného bytu

    Obhajoba: Královna se moc nepotatila, neb ve skutečnosti nebyla dcerou svého otce.

  58. Fandom: Křesťanství
    Úvodní poznámka:

    Tentokrát jsem měl opravdu potíže nacpat hlavní myšlenku do 100 slov, tak doufám, že tím neutrpěla srozumitelnost...

    „Nu, kamaráde? Můžu ti tak říkat, ne? Vždyť nakonec oba sloužíme jednomu stvořiteli. My si nemusíme na nic hrát. Oba víme, jak to dopadne a že ten tvůj táta zařídil, že nakonec musím prohrát. Proto už tě ani nesvádím a mluvím na rovinu. Říkají, že jsem vládcem světa? Cha cha. Už mám těch hloupejch lidí plný zuby. Vezmi to za mě. Prosím. Budeš skvělým vládcem. Já se ti podvolím, slibuju! A až budeš potřebovat radu, jak s lidma zacházet, rád pomůžu. Víš, že s nima mám víc zkušeností.“
    „Je psáno: Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“

  59. Fandom: Pohádky, Krutá realita

    „Tak ty tedy chceš na mně radu,“ zamyslel se starý kmet a popotahoval se při tom za dlouhé vousy. Poté si důkladně odkašlal, snad aby zdůraznil osudovost toho okamžiku a zvýšil napětí mladého tazatele.
    „Nuže poslouchej tedy. Přejdeš třikráte tři pohoří, a ač k smrti zemdlen, přeplaveš třikráte tři řeky. Teprve tam najdeš sluj, ve které nebezpečný tvor se skrývá, an třikráte tři hlavy má a všechny ty hlavy stíti musíš…“
    „No dobře, dobře, dobrý muži. Nestačilo prostě říct, že za devatero horami a devatero řekami musím zabít devítihlavou saň?“ zeptal se mladíček, když si to konečně spočítal na kalkulačce.

  60. Fandom: Originální, Ze života, DMD
    Úvodní poznámka:

    Já nechápu, že je zas konec. Teď jsem se teprv rozjela. Tolik vás mám všechny ráda. I ty, co neznám. Jo. Jsem tak ráda, že jsem se tu objevila a jevím se zde pravidelně. Samozřejmě tu budu ještě dočítat, komentovat, výběrovat a tak. Nyní nashledanou. Děkuji všem.

    Duben
    život vždy
    ve mně probudí
    v žilách krev
    mi rozproudí
    moje sny
    jako lev
    hlasitě zařvou
    a do vět se otisknou
    dnes však
    noc před Májem začíná
    konec
    ta bolest nevinná
    beztak
    událost povinná
    teď zas
    pro sebe jen
    budu psát
    bez pravidel
    budu hrát
    tu hru podivnou
    o bytí v čase
    jenž není
    s napětím v hlase
    před setměním
    než přijde
    co nebylo
    a přesto stále přichází
    zákon sta slov
    právě odchází
    i s třiceti dny
    jen s mými sny
    se neloučím
    dnes hoří ohně
    mám co říct
    je toho hodně
    a ještě víc
    jenže
    tři
    dva
    jedna

    Závěrečná poznámka:

    (Zapomněla bych se pochlubit, že letos poprvé jsem napsala uplně všechno i s bonusy a ani jednou jsem nenahrazovala! :D :))

  61. Fandom: Profesor von Drak
    Úvodní poznámka:

    Předchozí zde.

    "Žabičky pozorujte, ale neodnášejte. Mimo tunely umřou," pronesl Vraspír škádlivě Danielovi přímo do ucha.
    "Vím. Jsem kryptozoolog," odpověděl Daniel a opřel se o stěnu. Dotkl se jí jen lehce, aby si pomohl vstát z podřepu.

    Jenomže už nevstal.
    Ruka mu prošla skrz. Mechová chapadla na okamžik zasvítila na jeho předloktí.
    Daniel se propadl skrz stěnu.

    "Ups," komentoval to Vraspír.
    "Jaký ups?" zeptal se Jaroslav mrazivě.
    "Právě jste se osobně setkali s takzvanou H-dírou. Anomálií umožňující pevným objektům procházet zdí ve zrychleném čase," odpověděl Vraspír.
    "Osobní setkání mám rád, ale... Kde. Je. Daniel?" odsekával slova Jaroslav.

    Jenomže právě to Vraspír nevěděl.

    Závěrečná poznámka:

    Následující zde.

  62. Fandom: Harry Potter
    Úvodní poznámka:

    Rubeus Hagrid už je třetí rok v Bradavicích. Přijel domů na prázdniny a po večeři se táty zeptal na něco, co mu vlastně celý život vrtá hlavou.

    „Táto, jak ste se s mámou našli? Dyť u nás žádní vobři nežijou?“
    „Ech Rubíku… už ti to konečně musím říct. Zdraví mi ňák přestává sloužit, a až tu nebudu, nikdo jinej ti to nepoví.
    Sem moc malej, tak mě žádná žencká nechtěla. A mně se dycky líbily takový hodně veliký.
    Jednou v noci se vobjevila v naší stodole. Největší a nejkrásnější žencká na světě. Zubožená potrhaná, na krku řetěz. Utekla z mudlovskýho cirkusu. Ukazovali ji tam jako zvíře. Uzdravil sem ji, zamiloval se… Byl sem šťastnej jako blecha.
    A pořád sem. Protože než zase zmizela, dala mi tebe, synku.“

  63. Rya
    Fandom: Magický realismus

    Ten den byl pan Grenadin kocourem. Proměnil se po snídani, prohlédl se v zrcadle, pak vyskočil na prádelník; ta nově nabytá pružnost, síla svalů, čirá slast! Pečlivě si upravil kožich, s přimhouřenýma očima se ponořil do kočičí meditace, dokud hluboce neusnul. Osvěžen vzbudil se v půli dne, proběhl se, pohrál si s ponožkou nalezenou pod gaučem. Dokonalý pocit soběstačnosti; ale s večerem přišel hlad, samota, touha po pohlazení.
    Proměnil se zpátky, pojedl tuňáka a přitom přemýšlel.
    Nazítří si přinesl z městského útulku kočku Mínu.
    Dosud ani netušil, že na mapě svého srdce chová prázdný kout; teď se cítí radostně zabydlen.

  64. Fandom: Baldur's Gate
    Úvodní poznámka:

    Některé questy se prostě nedají odmítnout... i když odměna vážně nestojí za to.

    „Pane, pane,“ přicupitala k družině drobná holčička.
    V Ajantisovi se probudil paladinský instinkt. „Copak si přeješ, děvčátko?“
    „Zaběhl se mi králíček.“ Holčička měla na krajíčku. „Najdete mi ho? Dám vám tenhle kamínek,“ ukázala na dlani sluneční kámen.
    „Já bych do toho nešla,“ varovala Branwen. „Pamatujete, jak jsme tenkrát pro toho kluka hledali ztraceného pejska?“
    „Až moc dobře,“ řekl Ajantis, „ale tohle určitě nebude tak hrozný. Kampak se ti ten králíček zaběhl, srdíčko?“
    „Tam,“ holčička ukázala k temné sluji. Z té najednou zazněl ohlušující řev.
    Ajantis ignoroval vyčítavé pohledy družiny. „Tak pojďte,“ dal si meč na rameno, „teď už nemůžeme couvnout.“

    Závěrečná poznámka:

    Králíček se samozřejmě našel živý a zdravý :-)

  65. Fandom: Vincent van Gogh, Historické RPF
    Úvodní poznámka:

    Gwendolíně, protože mě inspirovala.

    Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
    Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
    Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
    Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
    A všechny je namaloval.

  66. Fandom: Star Wars: Eclipse
    Úvodní poznámka:

    #novej_kánon
    Odkazuje na moji sérii z roku 2015, hlavně na tenhle drabble.

    [„To jsem blázen,“] kroutil hlavou Michurrin, když si tak procházel rozlehlou zahradu na Jolly Jediovi a zjišťoval, kde aplikovat své bohaté zkušenosti s rostlinnou výrobou, [„měl jsem pocit, že znám všechny kytky v týhle galaxii, ale co je zač tahleta, to je mi teda fakt záhadou.“]
    Ukazoval při tom na pichlavou bylinu, kterou Simbacca pěstoval na pikantní salát, a právě dotyčný mu obratem všechno vysvětlil.
    [„To je bodláčí, strejdo, to z týhle galaxie není, to jsem si přinesl z jinýho vesmíru od jednoho osla.“]
    Michurrin tedy pochopil, že blázen je ve skutečnosti asi někdo jiný, a poklidně pokračoval v inventuře.

  67. Fandom: Originální
    Úvodní poznámka:

    Nesoutěžní, nebodík

    Probuď se, maličký, otevři očka,
    protáhni pacičky jak naše kočka.
    Je ráno, raníčko, zpívají ptáci,
    noc vládu pozbyla, šero se ztrácí.
    Slunce pluje na své pouti od východu k západu,
    probuď se, vstaň pravou nohou, ať máš dobrou náladu.
    Kapky rosy duhou hrají,
    na sluníčku osychají.
    Venku už je bílý den,
    tak z pelíšku vylez ven.
    Nespinkej, pojď si hrát,
    smát se a tancovat.
    Je škoda zahálet,
    pojď, nesmíš otálet.
    Dobré jídlo bříšku dáme,
    písničku si zazpíváme.
    Zjistíme, zda kvetou kytky,
    kdo spí, přijde o zážitky.
    Zaplaš zlý i krásný sen,
    a přivítej nový den,
    je čas vypravit se ven!

  68. Fandom: Skřivánek

    Ospalost vystřídal chvat. Moře hrozilo rozšklebenou tlamou vlnobití. Až bouře udeří plnou silou, nebude čas na úvahy.
    „Pane Gillinghame, ujmete se velení na Siréne!“

    Vlny si s malým člunem hrály jako kočka s myší. Frances ho sledovala s kamennou tváří. Nebylo to lehké rozhodnutí. Vydávala fregatu na milost živlům. Riskovala nejen ztrátu kořisti. Pokud provizorní stěžně nevydrží, pokud moře dostojí své pověsti, pohřbí čtvrtinu posádky. Muže dobrovolně kráčející vstříc nebezpečí. I prvního důstojníka.

    V duchu jim popřála štěstí. Sekery přeťaly provazy. Šeď se zbarvila inkoustem. Vichr zařičel k útoku. Bělavé hřebeny vln se zahryzly do boků. Clona deště zatáhla oponu.

  69. Fandom: Originální

    „Proč bych se nemohl s panem E. vidět osobně?“
    „Pan E. je velice zaneprázdněn.“
    „To už říkáte poněkolikáté. Copak je tak těžké si s ním sjednat schůzku?“
    Povzdech. A potom: „Přijďte zítra na následující adresu...“
    Konečně, pomyslel si, když zaklepal na dveře v chodbě určeného domu. Tiše se otevřely. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Podivné, místnost neměla žádné okno. Jen zářivka svítila u stropu. Uprostřed stálo křeslo otočené zády.
    Netrpělivě šel k němu, konečně chtěl vidět tajemného pana E. Ke svému překvapení viděl, že křeslo je prázdné. Horší však bylo poznání, že v místnosti nebyly dveře. Ani ty, kterými vstoupil.

  70. Fandom: Hotel U devíti koček

    Trojice zkoumavých očí. Kočky studují ležící objekt.
    „Je po něm,“ pronese Jája.
    „Néééé,“ zakvílí Čeněk.
    „Můžete za to vy dva,“ sekne Rozárka.
    Kocouři se naježí, Čenda zle podívá.
    „Jo,“ vede svou Rozárka. „Tady černá nádhera,“ (kdyby černobílá kočička uměla, tak si odplivne), „celou noc vrněla jak traktor. Víte dobře, že to nesnáší. Když konečně černýho odnesl a zavřel do kuchyně, tak jsi přišel ty,“ (prskla po Čendovi), „a začal ječet na plný kolo. Kleplo ho z vás! Zrovna, když ona není doma! Vstávej, domácí! Umřeme ti hlady!“
    „Neumřeme,“ pípne nesměle Jája.
    „Ne? Sežereme ho?“
    „Kdepak,“ zavrní černý kocourek. „Otevřel oko.“

    Závěrečná poznámka:

    Nestává se to často, ale občas bývají noci v Hotelu bouřlivé. Zvláště pak ze strany koček. A to se jednomu (ba i jedné) vstává opravdu špatně...

  71. Fandom: Povídání o pejskovi a kočičce

    "Tak co, Pejsku, už jsi něco vymyslel?" ptá se Kočička a přitom přemýšlí, kam se o prázdninách vydat. "Tak mě napadlo, že můžeme jet na Měsíc nebo na dno oceánu." "Ehm, myslíš si, že jsme tak známí jako Krteček, abychom mohli letět na měsíc?" odpoví mu Kočička. "To asi ne, ale mohli bychom alespoň plout na dno oceánu?" "No, tak to můžeme zkusit." "Pejsku, stačí nám 200 Kč?" "Leda tak na to, aby tě naučili plavat, Kočičko."
    (Možná by jí vůbec nenaučili plavat, takže to budou vyhozené peníze a utopená Kočička, pomyslel si Pejsek). "Tak to raději prožereme v cukrárně."

  72. Fandom: DMD

    Věštěním z lógru Kopi Luwak při chatrném osvětlení ušních svic jsem získal přístupový kód do elektronického bankovnictví americké armády. Zkusmo jsem si poslal pět set miliónu korun na svůj účet u FIO. Protože nejsem hamoun a krkoun, rozhodl jsem se, že dám možnost i vám, milovaným spoludrabblistům.
    Jak ale zařídit, aby se kód nedostal do nepovolaných rukou?
    Je to jednoduché, dám ho do drabble, vy si ho přečtete a bude to.
    Riziko zneužití minimální.

    To jsem včera večer udělal, tak promptní zásah amerických tajných služeb jsem ovšem nečekal. Omlouvám se za shozené servery.
    Mimochodem, elektronické bankovnictví FIO od rána neběží.

    Závěrečná poznámka:

    Byla i kopie návodu v akci s Drabblem na věčné časy a nikdy jinak, ale ta už je taky pryč.

  73. ver
    Fandom: Hans Christian Andersen

    Na cestě ležel oblázek. Opíralo se do něj slunce a tak se hezky třpytil. Chlapec kamínek cestou do školy sebral, chvíli si ho prohlížel a pak ho strčil do kapsy.

    Jsem výjimečný, myslel si kamínek. Vybral si mne. Patřím k němu.
    Chlapec si s kamínkem občas trochu pohrál.

    Postupně si kamínek uvědomil, že v kapse ležely také další věci. Obaly od žvýkaček. Polámané tužky. Zauzlovaný kus provázku. Jednou dokonce chvíli i živá myš.

    Už si svou výjimečností nebyl tolik jistý.

    Jednou zjara, u řeky, vypadl kamínek z kapsy do vody.

    Voda ho rychle unášela vstříc novým příběhům. Čas pomalu plynul.

  74. Fandom: Magický realismus
    Úvodní poznámka:

    Nebo krutá realita?

    „Já už za ty věky zežloutla, panna nerozřezaná,“ hlásí nešťastná Krásnohorská z bidýlka, „zleva se na mě tlačí ohmataný Kundera, zprava malomocný Kopta.“
    „Co mám říkat já?“ huhlá rozklepaně z kufříku pod stolem psací stroj, „Bez soudu jsem v téhle temnici už bez dvou měsíců dvacet let!“
    „Ale aspoň jsi někdy sloužil!“ triumfuje puzzle mačkající se mezi skříní a stropem. „Že mám spousty malebně blankytné oblohy, nikdy mě ani nesložil!“
    „Psst,“ hájí si své monitor, „nerušte ho! Nemůže se vynadívat na mé hladké bříško!“

    „Probuď se, spáči!“ vykřikne růženec, vyhákne se z hřebíčku a z letitého oběšence stane se škrtičem.

  75. Fandom: V.O.L.D.E.M.O.R.T., Harry Potter
    Úvodní poznámka:

    odehrává se mezi Prázdnem a Znamením důvěry

    Oba osm osmin.
    Z dvaceti osmi rodin.
    Postavení, vliv, majetek.
    Našemu synovi nic nehrozí.
    Stačí být věrni svým názorům.
    Nikdy je neměnit. Jen v mrknutí oka...
    To jsme přeci věděli a zastávali vždycky.
    Naslouchat, kývat, číst ty správné novináře.
    Neptat se, nezajímat se o to, co se nás netýká.
    Budit se zachvěním větru, křikem padající hvězdy.

    Najít na prahu Belindu Raddleovou a umírající skřítku.
    Děti poslat spát, nechat to odklidit a do noci sedět a mlčet.
    Dnes jsme ještě němí. Lin odevzdáme její starší sestře a budeme doufat, že jsme neudělali chybu. Nemůžeme si chyby dovolit. Zůstaneme čistí, dokonalí, pozorující...

  76. Fandom: Historie

    Amundsen vyšiel na palubu. Zalomcovala ním víchrica a vmietla mu do tváre ostré ihličky snehu. Nekonečné ľadové pole, ktoré zvieralo loď, sa strácalo v tme polárnej noci. Jediný náznak aktivity prichádzal z lodnej kuchyne spolu so štipľavým dymom horiaceho tulenieho tuku.
    Amundsen vošiel a pozdravil lodného lekára Cooka, ktorý varil tučniačie mäso.
    „Dáte si?“ ponúkol ho Cook.
    Amundsen vylovil kus mäsa a zahryzol doňho. „Chutí to ako podošva v rybacom oleji. Možno keby ste to naložili do korenia...“
    „Aj tak to kapitán nedovolí jesť posádke. Napriek skorbutu...“
    „Dnes ráno mi prenechal velenie,“ usmial sa Amundsen. „Na obed budú marinované tučniaky!“

    Závěrečná poznámka:

    Jedná sa o túto výpravu na južný pól. Medzi jej členov patril slávny Amundsen aj Američan Frederick Cook.
    Na jar v roku 1898 uviazla ich loď Belgica v ľade a ostala tam celý rok, kým sa posádke podarilo ju zase oslobodiť. Kapitán de Gerlache spočiatku zakázal jesť mäso tučniakov a tuleňov, lebo mu pripadalo odporné. To sa zmenilo až keď velenie prevzali Amundsen a Cook. V tom čase ešte nebol objavený vitamín C, ale Cook bol presvedčený, že čerstvé mäso je liekom na skorbut (kurděje). A mal pravdu, pretože mäso tučniakov, predovšetkým tepelne neupravené, obsahuje veľa vitamínu C.

  77. Fandom: Pět pokladů
    Úvodní poznámka:

    Inspirováno příhodou Jáchyma a Filipa Topolových.

    Sikar (ponuře): A jamamba dohnala děti a všechny je sežrala!
    Apolo (rozčileně): To není žádná pohádka, ale horor! Já se bojím!
    Sikar (dotčeně): Některé pohádky končí špatně, to už bys měl vědět.
    Apolo (vystrašeně): Tma teďka úplně zhoustla! Můžu rozsvítit?
    Sikar (rázně): Ať tě to ani nenapadne! Probudil bys Viktorku!
    Nastane ticho, jen drobně narušované dětským pochrupáváním.
    Apolo: Brácho?!
    Sikar: Co je zas?
    Apolo (prosebně): Podej mi ruku!
    Sikar: Ty jsi ale strašpytel!
    Apolo (úpěnlivě): Prosím! (po chvíli) Děkuju!
    Sikar (překvapeně): Za co?
    Apolo: Už tě držím za ruku!
    Sikar (naoko vyděšeně): To není má ruka!
    Apolo: Uááá!
    Viktorka: Uááá!

  78. Fandom: Utajený
    Úvodní poznámka:

    Tak když to tu je - zkouška sirén. :) Zdravím.

    Byl jsem slepý, uvědomil si náhle tak jasně, jako že slunce zapadá na východě. Jak jsem mohl takto žít, zavřený ve světě svého domu, lhostejný a nevědomý k bídě všech kolem? Uvažoval, jak vůbec ospravedlnit vlastní existenci. Co vnesl do světa nového, jaký z něj měl svět užitek? Žádný, žádný, ach, já hlupák! skládal hlavu do dlaní a něco se v něm bolestivě lámalo.
    Když vstal, byl už pevně rozhodnut. Je načase splatit dluh. Pomoci těm, jež trpěli pro mé pohodlí, ochránit ty, kdo byli bez ochrany pro mou lenost.
    Být blázen v očích světa, ano, ale aspoň trochu žít.

    Závěrečná poznámka:

    Těším se na vaše drabbly. :)

-A A +A