Tísnivý krvepád

Obrázek uživatele Profesor
Úvodní poznámka: 

Máte rádi umění? Dnes půjdeme s našimi chlapci do galerie.

Drabble: 

„Tvůj oheň budu potřebovat!“ rozesmál se Vraspír. „Nyní mne, prosím, představ svým druhům.“
„Jak si přeješ. Jarko, Marku, tohle je Vraspír. Povede nás. Vraspíre, tohle jsou moji kolegové,“ seznámil muže Daniel. Vraspír jim podal ruku.
„Nikdy si nesundáváte kápi, Vraspíre?“ zeptal se Jaroslav.
„Nikdy, kurážný bratře, nikdy.“ Vraspírův hlas zvonil smíchem.

Ani nevěděli, jak se vlastně ocitli uprostřed galerie mramorových soch. Byly krásné, avšak znehodnocené. Anděl bez očí se živým srdcem svázaným ostnatým drátem stál uprostřed. Nemohli projít, než skrze rudý závoj jeho krve.
Když do ní vstoupili, padla na všechny podivná tíseň.

Za krvepádem číhali hlodavci s bělenými číry.

Komentáře

Obrázek uživatele strigga

Šmarjá, to je krásnej popis. A poslední věta mě napůl děsí a napůl rozesmívá.

Obrázek uživatele Profesor

Dík. To byl účel.

Obrázek uživatele kytka

Jo, poslední věta je božsky ambivalentní.

Obrázek uživatele Profesor

Však má být.
Děkuji.

Obrázek uživatele Ebženka

To je vodvaz!
Obrázek uživatele Profesor

Dík.

Obrázek uživatele Keneu

toho anděla prostě vidím a... páni, to je velice silný a úžasně napsaný obraz

Obrázek uživatele Profesor

Děkuji. Mně se taky líbil, proto ostatně přežil krácení původního drabble.

Obrázek uživatele Terda

Brrr... mám z toho husí kůži. Povedené!

Jé - paráda!

Obrázek uživatele Profesor

Díky všem za komentáře.

Obrázek uživatele Smrtijedka

To je ale tak dekadentní fantazie! Moc pěkné. Zasloužíš více kačenek :).

Obrázek uživatele Profesor

Díky.

-A A +A