Noc zármutku
Zas přišel ke mně, když se zešeřilo
a všechno světlo v šeď se proměnilo,
zármutek, který potichu se vkrádá,
posedne duši, jež o samotě strádá,
zármutek větší, než kdo vypoví
a sevřel duši jak těžké okovy.
Obruče z olova, tísnící k nesnesení,
a žádná naděje, že přijde vykoupení.
Až po tíživé noci přišlo kuropění
a temné přízraky zahnalo světlo denní,
to ranní slunce, jež tolik zahřeje,
na louce zelené jako je naděje,
v té záři měl svět všechny barvy duhy,
tak přestávaly tížit olověné kruhy
a jako dým se v čirém vzduchu rozplynuly.
Kdyby ty chmury jen už navždy pominuly!
Tohle téma se mi opravdu nelíbilo. A tak vzniklo toto, protože jak praví klasik, ono je to většinou blbost, ale když se to dá do veršů...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
není to špatná básnička a to
není to špatná básnička a to ráno zas bude a pak další a další...
Je to krásný. Smutný i
Je to krásný. Smutný i radostný, poetický... Líbí!!!
Pravdu máš, do lyrické básně
Pravdu máš, do lyrické básně se dá zpracovat i to, co se na první pohled jeví jako blbost. Moc krásné!
... Když se to dá do veršů,
... Když se to dá do veršů, je to na totální obrovskej potlesk.
Chvilkama mi to připomínalo mýho milovanýho Verlaina, něčím, maličko. :3
Teď už vážně můžu jít spát. :)
Děkuju za krásné komentáře,
Děkuju za krásné komentáře, mám radost a olověné kruhy nejistoty a pochyb, jestli se to povedlo, se rozplývají ve vzduchu.
Buď si jistá. Je to povedené.
Buď si jistá. Je to povedené. Některé verše ve mně zanechávají těžko popsatelný hezký pocit, podobně jako nádherná melodie. A tyto k nim patří.
Moc děkuju!
Moc děkuju!
Tak tohle mi málem uteklo. A
Tak tohle mi málem uteklo. A to by byla škoda, protože je to nádherné. Strašně se mi líbí ta atmosféra. :)
Moc hezké!
Moc hezké!