Tři minuty v půli dne
Odmítavé zabouchnutí okenice o patro níž.
Pendlovky vyřezávající obloučky tlukotu ve vedlejším pokoji.
Jiskřičky smíchu udušené kaskádami pláče a spirály koles drožky nahlodávající kamennou dlažbu na ulici.
Tříštění ledu skla v kuchyni, sotva zřetelné.
Ptačí diskuse podšitá šustící látkou lipového šelestu na zahradě (někdo už musí vyplít ty záhonky).
Vrzavý zvuk nepevnosti schodů do přízemí; teď kolem stolku - nezapomněla vyměnit vodu narcisům?
Téměř ticho; jen obloučky pendlovek, v dálce další blížící se spirály kol, příliš hlasitě vířící prach.
Najednou se vzduchem rozplývají těžké olověné kruhy; křehce se utvářející ticho se rozbíjí a rve gázu z rozvíjející se migrény.
Zatracené poledne.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ty obrazy jsou úžasný, ale
ty obrazy jsou úžasný, ale asi radši se bez nich obejít, co
Nádherně napsané, a o tak
Nádherně napsané, a o tak ošklivé věci (jdu si to přečíst s potěšením ještě jednou a vynechám konec ;) )
Tak to je takové krutě krásné
Tak to je takové krutě krásné. Povedené. Vidím, že na svoje bolesti hlavy si ještě moc stěžovat nemusím, protože co je to proti tomuhle.
Paní Dallowayová! <3
Paní Dallowayová! <3