Labyrint
Zavulon procházel do středu terče. Olověné kruhy se před ním rozplývaly ve vzduchu, jejich pečeti vždy jen krátce zažhnuly.
V samém středu na poctivě roubené sesli seděl pestře vybarvený pták. Když na něj Zavulon poněkud vyčítavě zakašlal, pták seskočil na zem a čoudivě vzplanul. Z dohasínajících uhlíků vylouplo vejce. S křupnutím z něj vylezlo batole a začalo rychle růst a stárnout, do podoby dvacetilého mladíka.
-Viktore, říkal jsem ti, ať změněný nesetrváváš dlouho, víš přeci že...
-...že ve změněné podobě čas kletby atomového fénixe neutíká, já vím.
-Neboj, taky jsem to zažil, dvacet let uteče jak voda. Hlavně zůstaň člověkem.
Prosím o shovívavost při hodnocení tohoto drabble, napoprvé ho sežrala wifi v mobilu, napodruhé mysql démon se svým zaříkadlem max_queries_per_hour. Nevěřím, že třetí přepsání textu pomohlo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
mně se to líbí, je to
mně se to líbí, je to hlídkovský
Výjimečně uznáváme, ale
Děkuji.
Děkuji.