Ticho

„Stejně bys jí to musel nakonec říct,“ Marek mu konejšivě položil dlaň na rameno, ale Petr ji jen rozčileně setřásl. Neodpověděl. Marek zaváhal.
„Řekl bys jí to, že jo?“ jeho hlas zakolísal, když se zeptal. Věděl, že to bylo špatně. Věřil mu. Ta otázka ho neměla ani napadnout.
„J-já…“ zamumlal Petr a nervózně pokrčil rameny. Konečně se teď k Markovi otočil čelem. Pohledu jeho očí však čelit nedokázal.
Marek jen nevěřícně zavrtěl hlavou. „To…“ netušil, co na to říct. „To nemůžeš myslet vážně,“ vydechl nakonec.
„Marku, já-“ zkusil to ještě Petr, ale už bylo pozdě. Nikdo už ho totiž neposlouchal.