Nic jsem neviděl

„Nekoukej se, trochu to škrábne.“
Kluk statečně držel, levé předloktí natažené nad plochou miskou, loket podložený pravou dlaní. „Já se nebojím,“ protestoval. Ale oči i tak zavřel.
Lucien nařízl žílu.
Zpoza blízkého keře je pozoroval Severin. Musel se hodně krotit, aby nedupal vzteky: proč bere Lucien krev od bůhvíjakého špinavého spratka?! Dávat krev pro mistra Thornvalda je přece jeho, Severinova výsada. Není jim snad dost dobrý?!
Lucien otřel ránu. „Běž.“
Kluk se motal jako opilý. Právě kolem Severinova keře.
Soucit převážil nad vztekem. Severin sykl: „Hej! Tumáš. Honem zmiz.“
Když byl kluk dost daleko, zabručel Lucien: „Další kontryhel najdeš támhle.“