Remake

„Takhle nemůžeš ven.“
Liška si kriticky prohlížela tu novou. Vlasy ta nejobyčejnější hnědá. Oči jantarové, ale takové nijaké. Úzké nevýrazné rty. Sem tam piha.
Nechápavý pohled.
„Proč?“
„Protože venku jsou lidi!“
„A?“
„Počkej, prosím tě. Sedni si sem...“
Liška se zamyslela, a pak otočila zrcadlo čelem ke zdi. Bude to překvapení.
Po nikterak krátké době („... a s těma vlasama, co s těma vlasama?“) byla konečně se svou prací spokojená.
„Zavři oči...“
Otočila zrcadlo.
„Už můžeš!“
Ta nová se na sebe podívala... ta nová se podívala na nazrzlou krásku v zrcadle...
Nepoznala se.
Po nějakou dobu se pak zrcadlům vyhýbala.
Lžou.