Nechutný strach

Ležím sama opuštěná v temnotě ve zvuku ťikotu hodin. Zpoza dveří problikává zelené světlo z chodby. Meluzína piští mezi zpuchřelými rámy oken. Nemůžu usnout. Myslím na tu noc, kdy se to stalo. Proběhne mi mráz po zádech, polknu na prázdno. Kdo to byl a co chtěl? Nikdy jsem nevěřila v peklo. Něco je venku na parapetu. Černý stín, který se pomalu plíží. Srdce mi každou chvílí exploduje. To je on! Zuby mi cvakaji o sebe. Smrad se rozline po pokoji. Jeho dech ze záhrobí... Blíží se. Už je u mě. Jeho nechutný jazyk na mé tváři. Vyzvracím lečo na podlahu.