Andělé někdy nelétají vysoko

Obrázek uživatele Ebženka
Úvodní poznámka: 
"Choď po špičkách, ať nevzbudíš tu dívku, která z domu stále nevychází..."
Drabble: 

Jenůfka se Denise ztrácela před očima. Hubla a žloutla, její oči temněly a bledá víčka se nad nimi ospale zavírala. Denisa ji neupřímně chlácholila, když přišla na návštěvu, přestože věděla, že navzdory řevnivosti ostatních prodavaček a navzdory bídě, ve které žije, je na tom pořád líp než Jenůfka. S Colombanem už Jenůfku Denisa dávno nespojovala, toužil po levných Klárách z oddělení konfekce.
Jen Pepíček občas Jenůfce vyloudil smutý úsměšek na rtech. I když Jenůfka už očividně měla blíž andělům než lidem. V zapadlých očích se jí usídlil nekonečný smutek a moudrost, jaká přichází s vysokým věkem, nebo s blízkostí smrti.

Závěrečná poznámka: 
Pro případ, že by byly pochyby, jaká je vazba na téma, tak si dovoluji vysvětlit - jsou dvě. 1. spojitost daná písní v úvodní poznámce, 2. Zola se výslovně zmiňuje, že v domě Bauduových je stále větší ticho, které výrazně kontrastuje s ruchem obchodního domu Štěstí dam v sousedství.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

ten poslední odstavec, ten teda je

Obrázek uživatele strigga

Já zase neznám fandom, ale je to neskutečně úžasně napsaný. Dojalo mě to a rozesmutnilo.

Obrázek uživatele Lejdynka

Vůbec to neznám, ale je to hrozně jemné a smutné...

Obrázek uživatele Danae

To je krásně napsaný a poslední odstavec, jak říká Aries, je skvost. A knihu si musím přečíst!

Obrázek uživatele Erys

Blíž andělům než lidem... jakkoliv je to smutné, je to i nádherné.

-A A +A