Červená je krev, černé je svědomí

A/N: Navazuje na drabble o nemrtvé princezně z loňska:
http://www.sosaci.net/test/?q=node/265&page=1
http://www.sosaci.net/test/?q=node/282#comments

Marně si princ opakoval, že kdyby je nevzbudil on, udělal by to jiný; a možná by jednou procitli i sami. Nepomáhalo to. Byl to on, kdo políbil zakletou, jeho vinou začala ta hrůza. Nevěděl ani, jestli jsou horší noci, kdy poslouchal křik obětí a nářek pozůstalých, nebo dny, kdy musel vedle své choti líhat.
V zoufalství nabídl bestii své hrdlo, výměnou za život aspoň jediného vesničana. Věděl, není to mnoho. Nenamlouval si, že tím snad něco odčiní. Jen netušil, jak jinak uniknout před pocitem viny.
Doufal však marně.
„Nemohu přece zabít toho, jenž mě...“ a nemrtvá se zle usmála, „vysvobodil.“