Spánek bez nočních můr
nesoutěžní identita bez nároku na bodík
Zatím testování, co to téma snese. Aby bylo jasno, že to jde bez her (není náhodou Kent nějaká karetní hra? :) ). A stovka slov je na tohle strašlivě málo.
Proč sto, padesát, dvacet pět, deset či pět rytířů?
Proč jediného?
Proč jediného!!!
„Můj pane, probuďte se. Byla to jen noční můra.“
„Tohle je noční můra. Řekni mi, Caie, proč se mnou jsi?“
„Znával jsem jednoho mocného krále, ctěného pána a milovaného otce. Království se vzdal, věrné od sebe odehnal a nevěrní odešli sami. Já jej opustit nedokázal.“
Learovi v očích zablesklo poznání.
„Slíbil jsem ti smrt.“
„Já vím.“
Hleděli na sebe hodnou chvíli, až se král pousmál.
„Tím vším jsem byl. Také jsem nahý běhal v bouři a neměl nic než bolest v srdci. Teď mám strážce. Mohu spát.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
dojemné
dojemné
díky
díky
Někde ve mně je něco, čeho se
Někde ve mně je něco, čeho se tohle drabble hluboce dotýká.
A Tvůj komentář se zase
A Tvůj komentář se zase hřejivě dotkl mě.
Keneu mě pak sprdla, že jsem to napsal moc rychle a ona si nestihla vychutnat to, k čemu se chystala od prvního zhlédnutí Krále Leara, od chvíle kdy se zamilovala do Kenta a shakespearovek všeobecně.
To je strašně krásné. I když
To je strašně krásné. I když se přiznám, že v Králi Learovi mám neodpustitelnou mezeru, je to strašně krásné. Funguje to i tak. :)
díky!
Já Ti ji rád odpustím, za tenhle krásný komentář (ale dostuduj si to :)) A mám ohromnou radost, že to funguje a je pochopitelné.
Krásné.
Vidím ale před sebou japonské herce v geniálním - dle mého - zpracování Krále Leara od Akira Kurosawy - Ran.
Děkujeme oba. Já už jsem
Děkujeme oba. Já už jsem viděla asi pět různých inscenací/filmů a rozhlasovku, ale k téhle verzi jsem se ještě nedostala, i když o ní vím.