Včerejší zítřek

„Danieli?“ oslovil Marek P. kolegu při polední siestě v kabinetě za sbírkami. „Můžu se zeptat?“
„Povídej,“ vybídl ho Daniel von Drak, který měl po dobrém obědě a dopoledni s kostřičkami dobrou náladu.
„Je možné dostat se časovými tunely do budoucnosti?“
Teplota v kabinetě náhle prudce klesla.
„Ne.“

„Ono to jde, viď?“ obrátil se Jaroslav L. na Daniela po Markově odchodu.
„Jde,“ přikývl Daniel.
„Umíš to, že?“ Jaroslav znal odpověď dřív, než otázku dokončil.
„Nedělám to,“ řekl Daniel stroze.
„Předpisy?“
„Ano i ne. Cestování za vlastní časovou osu je fyzikální paradox. Znásilnění.“ Daniel mluvil klidně, ale svíral pěsti. „Bolí to,“ zašeptal.