O vlásek

Xéniinu přítomnost nezaznamenal.
Jako by tam nebyla, nekladla drobnými liščími krůčky ve svých stopách stezku lehkou jako dech, pevnou jako hustě tkané plátno.
Koutkem oka postřehla, jak Evžen zakolísal.
V oné drásavě nekonečné vteřině si zakázala mžiknout, hlesnout, domýšlet, cítit. Žádné emoce.
Chladně soustředěná ukročila stranou.
Magická lávka bezchybně splnila její pokyn.
Evžen poskytnutou oporu vycítil. Jako zázrakem pád vybral.
Výhodu překvapení však ztratil. Nezbývá než zoufalý přímý souboj.
Hastrman vyrazil skřek vzteklého úžasu. Jak se tam udržel, bestie čarodějnická!?
Dlouhým skokem se na Evžena vrhl, aby ho konečně srazil do temného víru.
Ledový krunýř Xéniina sebeovládání praskl.
Skočila také.