Ztracený syn

Obrázek uživatele Kokoška
Fandom: 
Drabble: 

Do tváří ho šlehá mrazivý vzduch. V jeho uších se rozléhá bolestivý hukot, jak se vítr snaží vetřít až do nejzazších zákoutí trychtýřků po stranách hlavy. Prokřehlé prsty se ztuhle, až skoro křečovitě, obtáčí okolo rukojetí běžkařských hůlek. Závratnou rychlostí se řítí do zatáčky. V hlavě slyší svůj vlastní hlas. „Počkej tu na mě, hned jsem zpátky. Ani se odtud nehni!“ Kéž by ho byl vzal s sebou! Stačilo popadnout synkovu titěrnou ručku a o těch pitomých padesát metrů zpět po svahu k rozcestníku se odplahočit spolu s ním. Synek nepočkal. Odjel. Bude k nalezení? Vydal se vůbec touto stopou?

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, že do tak krásného jarního počasí vpadám se zimní tematikou. Jenže když stopa, tak proč ne běžkařská, že?

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Konečně taky nějaké ty běžky! Ale bojím, bojím, tyhle situace mě fakt děsí!
Píšeš skvěle.

Obrázek uživatele Faob

Až když se Ti vybaví pár vlastních zážitků podobného typu (jako když se Ti ztratí dítě u řeky), je to mrazivé... Ale hezky jsi postihl tu pomalu stoupající paniku!

Obrázek uživatele Aries

ah, na tuhle hrůzu ani myslet nechci, a přitom je to tak sugestivní

Obrázek uživatele Tora

Tohle bych nikdy zažít nechtěla. Brr.

Obrázek uživatele Profesor

Pěkné drabble. Mám pár podobných zážitků z pozice dítěte... Taky jswem nečekala.

Obrázek uživatele strigga

Huh, néé! Doufám, že ho najde!
Ale je to krásně popsaná jiskřící sněhová atmosféra :)

-A A +A