Rozhovor
"Pracovala jsi pro Moriartyho."
Zaťala nehty do dlaní. "Detektiv na stopě."
"Nasadil tě na Johna. Zamilovala ses. Skončila. Téměř se vším."
Zbledla. "Promluvíš?"
"Promluv teď, nebo mlč navždy," řekl posměšně.
"Je dlouho po svatbě."
A ty mlčíš.
Sledovala jeho pohled, upřený na novorozeně.
"Sentiment?" zeptala se.
Znovu se na ni soustředil.
"Zkušená, schopná, inteligentní, lhářka. Dobrá matka. Dobrá... pro Johna."
Proto.
"Děkuji.".
"Nejsi já. Přestaň hrát hry," dodal, nikterak nepřátelsky. "Existují věci, které neodpustí."
Vykročil. Její tichý, ale odhodlaný hlas ho zastavil.
"Geniální. Nepochopený. Dobrý pro Johna. Nejsi já. Přestaň se mnou hrát hry, existují věci, které John neodpouští."
Neodpověděl.
Kolikatý je to Sherlock v tomhle tématu? I když já to vlastně nechci vědět, cítila bych se blbě. xD
(Doufám, že to dává aspoň trochu smysl. Já už jsem tak zpitomělá, že to nedokážu posoudit.)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Náhodou teprve čtvrtý! :D A
Náhodou teprve čtvrtý! :D A je to výborný, slyším je u toho.
Celkem mi to smysl dává? A
Celkem mi to smysl dává? A líbí se mi to. :)
To je tedy promyšlené!
To je tedy promyšlené!
Mně z toho leze mráz po
Mně z toho leze mráz po zádech... Moc dobré :-)
Moc dobré. Silný moment...
Moc dobré. Silný moment...
Děkuji mnohokrát. ^^ Občas mi
Děkuji mnohokrát. ^^ Občas mi přijde, že píšu stylem, že polovina věcí zůstane nevyřčena - v hlavě je mám, ale... A jsem do toho v tu chvíli tak ponořená, že prostě neodhadnu, jestli to není jen blbost, srozumitelná pouze mně. Uch. xD