Šťastné konce
Navazuje na Pro nové trosečníky nové ostrovy.
Asi 15+ nebo tak něco.
Pusťte si k tomu tohle: https://www.youtube.com/watch?v=Du5GIYJnSmU (a jestli neznáte a líbí se vám Skácel, pusťte si pak všechny ostatní v tomhle albu. A dívejte se na klipy.)
Alžběta tiše vstala. Venku zářila květnová Praha.
Týden trávila doktořinou – doktor Weber, skoro osmdesátiletý, jí praxi předal. Soboty vedla dívčí zdravotnický kurz. Ale neděle patřily jí a Vladimirovi.
Zůstali dva. Doktor Weber konstatoval: „Ten šok, potom toxiny... neodvratitelná infertilita.“ Pak se opili koňakem.
Občas pořád přicházely noční děsy – ale Vladimir ji tišil a líbal, dokud neodumřely.
Přišla s kafem. „Vstávej, důstojníku,“ zalaškovala.
„Nestraš, je neděle,“ zamumlal.
Vymrzlým chodidlem mu pohladila rameno.
„Proboha ženská, máš nohy jak rampouchy!“ zařval a stáhl ji do postele. Vypískla.
Políbil jí čelo. „Před desátou nevylezu. Ale spát nemusíme.“ A políbil ji pořádně.
A žili. Šťastně.
Je květen 1935. Alžbětě je šestačtyřicet (v době hlavního příběhu jí bylo devětadvacet - starší, než by člověk možná čekal).
(a tohle není poslední - ale můžete se rozhodnout brát tohle jako konec)
Skácel a spokojenost
Hledal jsem hezké slovo pro tebe
a měl jsem na jazyku temnou višni.
I chřástal se mi líbil,
také tráva.
Dokonce autogén.
A náhodou jsem našel nejhezčí,
dívej se, venku poprchává.
Není to zlatý červencový liják,
co je jak mečem podepřená brána.
Můžeme vejít. Hlava nesejde.
Venku jen trochu, drobně poprchává.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nádherné zakončení! :)
Nádherné zakončení! :)
To je tak hrozně krásný. :)
To je tak hrozně krásný. :) Mám úplně slzičky v očích. Jako přeslazenej happy end to neni, ale aspoň se maj dobře a vůbec. :)
Jo a až takhle? Já myslela, že bude mladší, typovala jsem jí tak na dvacet během té sibiře.
Nene. Josefa si brala třeba v
Nene. Josefa si brala třeba v roce 1911, to jí bylo něco těsně přes dvacet (vdala se relativně pozdě na tehdejší věk). V roce 1913 ji v zásadě postupně začal ignorovat. 1914 odjel do války... no a 1918 bylo Alžbětě devětadvacet, no. Za ty čtyři roky prostě hodně dospěla. (Ale jo, ty myšlenkový pochody, co má, by člověk v současnosti čekal od dvacítky)
A přeslazené happy endy v sibiřských příběžích nejsou, no. ;) Tohle je tak nejblíž. Mají se rádi, mají se dobře, mají sebe navzájem. Ale to je vlastně dost. :)
dobře že netušili, že zbývají
dobře že netušili, že zbývají tři roky...
Mivko, děkuju za nádherný příběh, moc ráda jsem to četla
Poctivě jsem četla a děkuju -
Poctivě jsem četla a děkuju - dmd tenhle rok moc nestíhám tak ani tak, ale z toho přečtenýho zatím 100% nejlepší příběh letoška a z dosud nečtených by to muselo být sakra dobrý, aby tohle překonalo! :-)
Jéééé :) <3
Jéééé :) <3
Děkuju, od tebe to těší ještě dvakrát! :)
Skácela miluju a tuhle
Skácela miluju a tuhle písničku taky.. a teda v kombinaci s tímhle příběhem je to absolutní. Strašně jsem si je zamilovala.. děkuju, že jsem to mohla prožít. :)