Pád vůdce
Nahrazuji téma č. 17 (Totální anarchie), které jsem poprvé nestihla napsat před odchodem na vlak, podruhé pro čekání na o pár hodin opožděné zásobovače. Přišlo mi tehdy, že by se mi bývalo hodilo do krámu, teď se mi možná hodí víc. V návaznosti na drabble Ve víru pomsty.
Mužstvu vládla panika a jednotliví bojovníci uháněli z místa bez většího zájmu o ostatní, nebo snad o systém. Ústup možná není útěk, ale teď nikdo neustupoval. Ani velitelé se nesnažili okřiknout muže a zjednat pořádek. Sami byli v čele prchajícího davu.
Jediný muž je všechny probodával pohledem a nadechoval se k výkřiku. Příští chvíle mohou upevnit jeho pozici, anebo ji taky zcela podrýt, může získat a může ztratit, ale on myslí jen na rozkazy, které musí vydat. Rozkřičel se, volal pokyny ke klidu a zastavení. Někteří muži se ohlédli, někteří zaváhali. A pak utíkali dál.
Vůdce padl, i když žil.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nekontrolovaný ústup...
... končívá většinou masakrem. To je anarchie. Zase pěkné. Měj se pěkně!
To je silné. Asi to čekání na
To je silné. Asi to čekání na závěr byl osud
Skvělé.
Skvělé.
Dobré
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co to znamená.
Jo, povedené. Živě tu paniku
Jo, povedené. Živě tu paniku před sebou vidím a ten závěr to ještě podtrhl.