Co si lidstvo zaselo...
Nahrazuji téma č. 27: První úroda.
Ten den nebe plakalo.
Ronilo těžké krvavé slzy za tento svět. Vsakovaly se do vyprahlé země a rostly z nich zablácené tanky a kulomety. Jako dárek živým.
Ten den nebe plakalo.
Za všechny muže a ženy na světě, za lidstvo samo. Kapky se slévaly do prohlubní a v kalužích se odrážela pýcha a domýšlivost celého pokolení.
Ten den nebe plakalo.
Kreslilo šedé vrásky do tváří okolních lidí, snažilo se z nich smýt veškerou nenávist a zlobu. Marně.
Ten den nebe plakalo naposledy.
Protože s lidmi již mít soucit nemohlo. Ne poté, když zřelo jejich první úrodu.
Miliony a miliony mrtvých.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jř, to vypadá spíše na historii.
Krásné dvacáté století. Už jednou takhle v historii nebe plakalo tak, až přežil jen Noe... Skvělé stosloví!
Pravdaže. Díky moc.
Pravdaže. Díky moc.
Velice působivé, tragické.
Velice působivé, tragické.
Děkuju.
Děkuju.
Nádherně mrazivé a hodné
Nádherně mrazivé a hodné zamyšlení.
Moc děkuji!
Moc děkuji!