Vše, co z nás zbylo
Nahrazuji téma Nejsme na to už moc staří? z 1.4.2016.
A věnuji Liall. Tohle je jen a pouze tvoje, sestřičko. :)
Z rozbitých věcí jsme stvořeni,
k primitivním věcem zvoleni,
ve městě andělů s ďáblem sezdáni,
zubem času na tváři popsáni,
ve velkém světě nadobro ztraceni,
vším reálným doslova zmateni,
oparem alkoholu něžně objati,
hříšnými světci z nenávisti počati.
Dočista zlomení již od narození,
vidíme cestu tam, kde není,
bloumáme světem, hledáme útěchu
s lahví vodky, zbraní a bez dechu,
na hraně střechy nohama houpeme,
koktejl z kyselin slavnostně pijeme,
na život připíjíme tělům v márnici,
křtíme je zrcadel střepy tisíci.
Víme, že nevíme nic,
ale nechceme znát víc,
vše zvrácené se v nás sváří,
nejsme na smrt už moc staří?
In wanting to silence any song.
(A Minor Bird - R. Frost)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dovedu si to velmi dobře
Dovedu si to velmi dobře představit jako písničku. A k tomu takový mírně pochybný předměstí, bordel a grafitti na zdech a tak. Líbí se mi to
To jsem moc ráda, jistý
To jsem moc ráda, jistý základ to totiž na hudební scéně z tohoto prostředí má.
Zajímavé,
oceňuji poetičnost některých přirovnání, rozhodně k zamyšlení... pěkné.
Děkuji moc.
Děkuji moc.
Pochmurné, ale velmi pěkně
Pochmurné, ale velmi pěkně napsané. Líbí se mi to.
To jsem moc ráda.
To jsem moc ráda.
Moc se mi to líbí! Působí na
Moc se mi to líbí! Působí na mne ta zpěvnost v protikladu s rezignujícím smutkem. Jsem ráda, že mi neuniklo.
Zpěvnost? To je milé. Moc
Zpěvnost? To je milé. Moc děkuji za pěkný komentář.