Pod ocelí
Rozmazlený fracek je to. Pořád jen dělá ramena, přesvědčený o vlastní jedinečnosti... Srdce má z oceli. A mozek nejspíš taky...
„Na co myslíš, Merline?“
„Na váš hnůj, pane,“ odpoví Merlin bez mrknutí.
Artuš se usadí na parapet a pozoruje sluhu při práci. Zřejmě dočista zapomněl odseknout něco rýpavého.
„Pane?“
„Kdyby ti někdo předepsal nevyhnutelný osud, který je ti odporný, smířil by ses s ním, nebo se marně pokoušel ho změnit?“
Merlin se zasměje.
„Král vám našel nevěstu?“
Kdyby Merlin vzhlédl od vidlí, zahlédl by v Artušově pohledu zoufalé, zranitelné ano. Ale neudělá to, a Artuš se zase schová za brnění.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mám strašnou chuť je oba
Mám strašnou chuť je oba obejmout, pitomce. :D Skvělé drabble. :)
To je bolestně krásné i bez
To je bolestně krásné i bez znalosti fandomu..
„Na váš hnůj, pane“ :D Heh
„Na váš hnůj, pane“ :D Heh.
Achjo, kdyby tak, blbec, nezíral na vidle...
Ách jo. Bojuj, bojujte oba!
Ách jo. Bojuj, bojujte oba! (A když si uvědomím, že tomuhle utekl a osud je stejně dostal jinde... T_T)
Kachničku.
Krásné a přesné!
Krásné a přesné!