Příliš entuziastický basketbalista
Když jsem hrál jako malej fotbal, bylo mi vždycky divný, že tak moc fauluju. Pak mi došlo, že prostě hraju blbě. Tak jsem stál radši v brance.
V hospodě U prezidenta se sešli bývalí spolužáci z ekonomky, páni kolem pětasedmdesáti. Rozhovor se opět nevyhnutelně stáčel k jejich slavnému spolužákovi, jistému VK.
"Basketbalovej entuziasta. Držet míč a běžet vpřed mu bylo vším."
"Jak hrál?"
"Byl malej. Ostatním dohlíd nejvejš na trenýrky, takže si pletl týmy. Měl specifickej systém bránění zezadu, kdy protihráče chytal za holeně. Bohužel tak občas zastavil i vlastního útočníka."
"Musel se brzo vyfaulovat."
"Naštěstí. Rozhodčí ho znali a protihráči schválně škobrtali, aby šel co nejdřív ze hry."
Jeden z posluchačů se zasnil. "To mám na sportu rád," povzdechl si. "Že je tam aspoň ňákej rozhodčí."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To jako opravdu? ;)
To jako opravdu? ;)
Co máš na mysli?
Co máš na mysli?
*slzí smíchy*
*slzí smíchy*
(Byť ten závěr člověka přiměje k těžkému povzdechu.)
To máš pravdu... Děkuju :-)
To máš pravdu... Děkuju :-)
Jak já toho človíčka chápu :D
Jak já toho človíčka chápu :D
Tehehe :D
No, občas je tam spíš k
No, občas je tam spíš k vzteku :)
To tak krásně šťouchá, tenhle
To tak krásně šťouchá, tenhle drabble. :D *palec nahoru* *a kachna samosebou taky*
Haha, díky!
Haha, díky!
Cheche. Hospoda U prezidenta.
Cheche. Hospoda U prezidenta. A vůbec dobrý.