Po stopách raků
I takhle to může někdy dopadnout :))
"Musíš být potichu Eliško," napomenul ji Petr. Zklidnit tyhle děcka byl někdy vážně nadlidský úkol.
"Ale proč? Raci jsou přece pod vodou. Nemůžou nás slyšet."
"To by ses divila," zastal se Petra Marek. Holčička překvapeně zamrkala. Chlapci si vyměnili pohledy. Tenhle turnus schytali společně ty nejmenší děti. A nutno říct, nebyli z toho nadšení.
"Ne!" vykřikl Petr, když uviděl, jak Jarek skáče do potoka, ale už bylo pozdě. Další vteřinu ho už mohli ždímat.
"Dobře, to stačilo," řekl Marek. "Žádní raci nebudou. Jdeme zpátky."
"Ale slíbili jste nám to!" začala natahovat Kačka. Marek si povzdechl.
Poslouchali to celou zpáteční cestu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Děcka, no... :-)))
Děcka, no... :-)))
:) No žbluňk :)
:)
No žbluňk :)
To vypadá jako dost přesná