Stopy v prachu
Malý šedavý tvoreček běžel jemným pískem a nechával v něm rýhu, dokud nezmizel ve skulině staré zdi. Pak bylo ticho a nic se nepohnulo.
V přednáškovém sále v dutině zdi staré knihovny bylo rušno. Hlavní řečník právě končil myšlenku.
„A nejsme žádní nudní brouci! Jsme vyšší korýši! A proto vás vyzývám, bratři a sestry, chovejme se podle toho!“
Shromáždění souhlasně zašustilo nožkama a krunýři a chystalo se zahájit volnou diskusi.
Pak se ozvala rána a někdo odloupl kus ztrouchnivělé omítky. Svinky se rozběhly sem a tam do úkrytu a v prachu a písku po nich zbyly křehké obrazce jemných rýh.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Chudinky malé! teda... vyšší
Chudinky malé! teda... vyšší :-)
Pěkné.
Taky jsem si to dlouho myslela.
Jaký neznakorýš odloupl tu
ano, poučné
ano, poučné
Krásně milé!
Krásně milé!
To je tak roztomilé. Já snad
To je tak roztomilé. Já snad na ně přestanu koukat s takovým znechucením.
Poetika všedního dne. A o
Poetika všedního dne. A o sviňkách jsem to taky doteďka nevěděla.
Já si to myslela doteď! Díky!
Já si to myslela doteď! Díky!
Jééé stinky pod omítkou!
Jééé stinky pod omítkou!