Když má vezír smůlu
Džinnnn. Džinnnn. Džinnnnnnnn. Gong zazněl a než se vzduch přestal chvět kovovým zpěvem, vstoupil vezír. Schopný muž, který dokázal zařídit cokoliv, znal každého a sehnal všechno.
Občas se cítil unaven. Hlas gongu jej budil ze sna ráno i během noci, když sultán nemohl usnout, volal jej od poledního jídla a zvedal jej z osvěžující lázně. Byl natolik spjat s tím zvukem, že ho posměváčci nazývali džinem.
Vezír přemýšlel o odchodu na odpočinek. Nechce už bohatství ani slávu, jen klid. Řekne si o něj hned – třeba bude sultán mít dobrou náladu a nepoužije kouzelnou hůlku.
Bohužel toho dne sultánovi nechutnal oběd.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
chudák vezír, takový nevděk
chudák vezír, takový nevděk
Nezdá...
Nezdá...
To jsou tedy pohádky, takhle na noc... :-)
ale jinak moc pěkné!
Že jo? Ale četlo se to hezky
Že jo? Ale četlo se to hezky :)
Ouč.
Ouč.
Pohádky pro zlobivé děti,
Pohádky pro zlobivé děti, ošklíbající se nad brokolicí? :D Chudák vezír.
Jsi krutá, chudák vezír :o)
Džin džinn jako zvuk gongu je
Džin džinn jako zvuk gongu je hrozně dobrý :) A přesný!
Výborně vyřešené téma! A
Výborně vyřešené téma! A přidávám se k davu soucítícím v nebohým vezírem.
Velmi pěkné. Chudák vezír.
Velmi pěkné. Chudák vezír.