Hartovo tajemství
Stromy zašuměly.
Čaroděj polekaně odskočil od dvojkolky.
Před chvílí zastavil u malého potůčku.
Koník se napil a začal spokojeně plenit vše zelené v dosahu.
Bublání vody a šum lesa, nic víc nerušilo popolední klid.
Vozík byl tentokrát plně naložený.
Pytle z jednoho hostince putovaly do druhého.
Obsah chránila pečeť a drahé kouzlo.
Čaroděje stejně zajímal malý sešit.
Hartova tajemství v něm.
Necítil žádné kouzlo.
Natáhl ruku k plátěné vazbě.
Za sešitem ležel nůž.
Malý, ostrý jak břitva a s kostěnou rukojetí.
Špička se chvěla očekáváním.
Mířila na čarodějovo srdce.
"Jsem tu, mistře čaroději," uslyšel, sotva si opláchl obličej v potůčku.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tohle je tedy fakt vynikající
Tohle je tedy fakt vynikající.
měl by si dávat na chlapce pozor...
To by určitě měl :)
Díky moc...
(jen se trochu bojím, aby z něj nakonec nebyl ten... "Mařen") :D
ten kluk je fakt vostrej
ten kluk je fakt vostrej
Díky!
Ono mu asi nic jiného nezbude.
Téma