Vedu ji
Nesoutěžní drabble! Téma: Mnoho pohybu pro nic
Takový dodatečný nápad.
Navazuje na Drobné a tiše seřazené zrady
Jeden velmi Zábojův soundtrack: Havrani od Trabandů.
Když Anna zakřičí, trhnu sebou, ale nepouštím ji.
Znovu slyším slova jejích bratrů.
„Doveď ji do Paříže.“
„I kdybys ji měl odnést.“
„Všechno bylo zbytečné!“ pláče. „Kdybych raději zemřela...“
Její slova bolí jako hřeby v dlaních.
„Kdybys zůstala, zemřete všichni," šeptám. "Takhle mají šanci.“
Jdeme pod hvězdami. Anna poslušně kráčí krokem loutky. Voní březovým listím a medem.
Vzhlédne, oči skleněné horečkou zrcadlí hvězdy. „Promiň, Záboji, to tvé Československo nechci nikdy vidět. Zradili nás.“
Mlčím. Čtyři roky jsem za nenavštívenou zemi bojoval.
U vlaku moje stopařka padá do prachu. Křik o nosítka přehlušuje volání sláva.
Pochopím, že Československo taky vidět nechci.
Skácel tak nějak pro tuhle válku:
a ty jenž nechceš kamenovat
buď jako kámen v srdci svém
tak milosrdný ještě nikdy
nehodil kámen kamenem
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jau, tak tohle je šlupka
jau, tak tohle je šlupka
No, jsem zvědavá, jak to
No, jsem zvědavá, jak to dopadne. A opět se mi to moc líbí a líbí se mi, jak na malý prostor sta slov umíš narvat tolik emocí.
Díky :) Je to trochu jako
Díky :) Je to trochu jako rvát chobotnici do síťovky - nemyslím, že jsem letos ukrajovala z míň než 160 slov.
Ta báseň k tomu teda sedne.
Ta báseň k tomu teda sedne. Nikdy nevěř válečným slibům...
Díky. Nojo, holt válka mění
Díky. Nojo, holt válka mění všechno.
To je trpce
popsaná trpkost. Káč.
Děkuji!
Děkuji!