Kola osudu
Cvak, cvak, cvak.
Cvak, cvak, cvak.
Kola Osudu naplňovala místnost příjemným bílým zvukem. Ten se lehce usmíval a spokojeně přejížděl prsty po upředených vláknech. Občas při pohledu na odrbaná, zašmordchaná lanka přeběhl přes jeho obličej stín, ale při otočce k jinému všechna nepěknost světa opět zmizela z jeho povědomí. Velké klubko života stále dávalo světu nový materiál.
Zarazil se.
Kolečko napínající živoucí strunu se zaseklo. S namáhavým trhnutím se několikrát pokusilo nit dál tahat, ale pnutí nepovolovalo.
"Tahle brzo praskne. Abych se připravil natáhnout novou."
K večeru vydechl další člověk svůj poslední dech. Někde jinde se ozval pláč nového života.
Šla bych spát. Už to je náročné, že?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
líbí, je to taková
líbí, je to taková uklidňující představa
hezké :)
hezké :)
krásné, svým způsobem...
krásné, svým způsobem...