Kterak k čepičkářství došlo, a to dobré Kočstvo zcela rozkmotřilo
Dávno, když Kočkám nezáleželo ještě na barvě Čepičky, žil kněží Velký Mňouk. Svým srdnatým nadšením strhával davy následovníků.
Však jeho obliba byla trnem v oku podlému Křivofousovi. Křivofous šířil o Mňoukovi slova páchnoucí jako nejzkaženější ryba.
Říká se, že Mňoukovo velké srdce chřadlo, sláblo. Odešel do škrabadel ústraní.
Následovníci Křivofousa začali se šířit do všech chrámů a laskavými smetanovými slovy vemluvili bláhovému Kočstvu „laskavou reformaci“.
Křivofous, ve víře slabý, podlehl brzy prý rozporům mezi svými manželkami: Jedna měla ráda modrou barvu, druhá červenou...
Jeho následovníci pak nedůsledně šířili dvě různá Mňouknutí. I zaseli spor, který rozbratřil druhdy soudržné Kočstvo navěky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je přesně ta situace, že
to je přesně ta situace, že kdybych chtěla něco vyzdvihnout, musela bych to opsat celé
takhle se tu akorát válím smíchy...
boží
:-))
:-))
Mňouknutí :-D
Mňouknutí :-D
Konečně jsem to v klidu
Konečně jsem to v klidu přečetla a směju se jak blázen. Posílám Kočstvům káč, snad se nepoperou.
Ach, nebohé Kočstvo v rozkolu
Škrabadel ústraní! :-)
Škrabadel ústraní! :-)
Perfektní! Krásný styl i myšlenka :-D
Cheche, to je dobrý!
Cheche, to je dobrý!