Poslední pocity po mnoha letech soužití
Dneska jsme měli poslední zvonění.
Seděli jsme na Sokoláku.
To je hulící ostrůvek
na soutoku Vltavy a Malše.
Bylo krásně.
Svoboda v kapsách,
který potřebujou trochu zašít,
aby nám nevypadla ven.
A my jí neztratili.
Vidíš ty samý dětský tváře,
jako první den před osmi lety,
který se ale najednou tváří vážně
a prej že jsou dospělý.
Tolik nadávek a vln depresí,
který se ale nakonec slily v jeden moment,
kterej nastal právě teď.
Moment vděčnosti.
Díky za to,
že jsme to mohli prožít spolu.
A za tu svobodu,
že jsme vůbec mohli.
Dík za společný dětství a pubertu.
Nakonec to byly moc krásný léta.
celý ty roky na gymplu nadávám na školní systém. jo, ten českej je občas docela na houby. ale nakonec jsem ráda, že máme aspoň ten.
někde nemají nic.
a mám docela úžasnou třídu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Padla na mě nostalgie.
Padla na mě nostalgie.
Hodně štěstí příští týden!
Děkuji :)
Děkuji :)
Taky přeju!
Taky přeju!
A tohle je strašně fajn, když se člověk loučí nerad... když našel své lidi... i když se věci mění.
Děkuji :).
Děkuji :).
Jojo, je to tak smutně krásný :)
Stojíš na prahu dospělosti,
Stojíš na prahu dospělosti, je třeba se hluboce nadechnout a skočit.
Krásné drabble, naplňuje mě nostalgií.