Královského rodu

Obrázek uživatele mamut

Narodila jsem se mé mamince spolu s dalšími třemi sestřičkami a brášky. Všichni nás obdivovali, jak jsme kouzelní a rozkošní. Maminka o nás pečovala s láskou a učila nás všechno, co bychom měli umět, abychom se později líbili.
Jednoho dne k nám domů přišli jiní. Prohlíželi si nás a vybírali. Já padla do oka Madam a Pánovi. Madam a Pán mě odnesli od mé maminky, která tam nakonec zůstala sama, protože se mnou odešli s jinými i ostatní mrňousci.
V novém domově jsem se nejprve ostýchala, ale pak jsem zjistila, že to je hotový palác. Načechrané polštářky, úžasná odpočívátka a ta spousta hraček a dobrot. A všechno jen pro mě.
Madam za mnou každou chvilku přišla a všelijak mne masírovala a česala, neustále mě tiskla a hladila a muchlala. Říkala mi do ouška „Ty můj cukroušku“. Pán pro změnu zase „Dobrá investice“. Nevím, co to je, ale zní to tak studeně.
Tak běžely moje dny spokojeně a v poklidu. Byla jsem rozmazlována.
Jednoho dne se u nás objevil Sir. Sir vypadal úplně jako já, ale byl to takový prďola. Motal se kolem mne, všelijak mě oňuchával a vrčel a mručel a potom mi – ublížil.
Bože, ta hanba! Všichni to viděli a ještě mu tleskali. Po čase jsem měla pocit, že se celý svět zbláznil, vše bylo divné, já byla divná.
Pořád jsem jen jedla a tloustla, nechtěla jsem se hýbat, jen spát a jíst. Až se ve mne něco pohnulo. Ano! To je ono, už vím! Budu mít miminka. Já budu máma, maminka. Moc jsem se těšila na ty maličké uzlíky. Jenže něco nevyšlo. Miminka odešla pryč.
Madam si utírala oči a Pán jen vrčel, že tedy příště. Bylo mi úzko, byla jsem sama.
Pomalounku jsem se zotavovala a vyhřívala na okně na sluníčku. Venku voněly květiny, létali motýli, všude bylo vlání.  Opatrně jsem vykoukla z pootevřeného okna. Ještě nikdy jsem neviděla tolik věcí najednou, vždycky bylo zavřené.
Vysunula jsem jednu tlapku, pak druhou a už si sedím na parapetu a koukám na tu nádheru.
A najednou je tady ON. Velký, statný a tak zvláštně voněl.
Přišel až ke mně.  Švihal svým ocáskem ze strany na stranu a vousky měl jak dragoun (nevím co to je, ale Madam mi to četla z knihy).  Úplně jsem omdlévala opojena vášní. Hráli jsme si spolu celé dopoledne.
Zase je mi tak divně, ale už vím. Budu mít miminka.  Já se tak těším. Lísám se k Madam, aby měla radost, a ona jen brečí. Ale vždyť já ta miminka pořád mám!
Pán křičel něco o „Zmařené investici!“ a „Čubce zasrané!“. Bože, jak on je zlý. Chvěji se ve svém pelíšku a v zoufalství usínám.
Probudí mne chlad, hrozný chlad a tma. Jsem někde, v něčem.
Jsem v bedně, pod keřem. Trocha vody, trocha žrádla a nic. Nikdo a nic. Jen já sama a v bříšku má miminka. Žalostně naříkám. Kde je můj dům, můj pelíšek, moje hračky? Kde je Madam?
Nemám už sílu. Všechnu dávám svým drobečkům. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Probouzím se.
Pomalu otevírám oči. Madam! Madam! Jsi tady?
Ne, jsem někde jinde. Zvláštní pach čistoty a směsice vůní jiných. Dvě ruce mne berou z podušky. „Pojď sem holka. No ty jsi ale zřízená. Taková krasavice a tak opuštěná. A ještě budeš brzy máma. Neboj, my tě nedáme.“ Mírná slova mne ukolébala do klidu a pak do spánku. Hodně spím a hodně jím. Musím. Jsem totiž máma. Dvě holčičky a dva kloučci.  Holčičky a jeden kluk jsou celí já. Tetinky tady říkají, že jsme královského rodu.
Ale ten poslední, toho miluji nejvíc. Ten je jako ON – už teď statný, mourovatý. A jak krásně švihá s tím svým ocáskem. Celý jeho tatínek.
Jsem už úplně klidná.  
Tetinky mi něžně slíbily, že nás dají jen do dobrých rukou, žádným z těch, co si vezmou kočičku jen pro peníze. Už žádná Madam a žádný Pán…
Mé dětičky už mají své rodiny.
A dnes jdu i já. Ta slečna sice přijela na kole s košíkem, ale říká mi Krásko. Voní jako louka a zvonkově se směje.
Nový život začíná.
 

Podporuji: 
Depozitum Kočky Bohumín - starají se o malé i velké nalezence, ztracence, zatracence, zkrátka životem a lidmi opuštěné a nemocné kočičky a kocourky z širého okolí. http://www.kockybohumin.cz/ www.facebook.com/kocky.bohumin číslo účtu: 2100555539/2010
Fandom: 
Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Achich. Úplně jsem si vzpomněla na maminu Lisbet. Když jsem ji přebírala, její odstavení potomci byli poloviční, než ona.

Obrázek uživatele Keneu

Smutné a roztomilé a pěkně napsané a prostě kočičí.
Penízky pošlu, slibuju na kočičí svědomí.

Obrázek uživatele Bilkis

Tohle mě vždycky strašně bolí číst. Chudinky kočinky. :(

Obrázek uživatele mamut

Myslela jsem na tohle téma celé léto, když jsem viděla kříženečka Radgollky.
Úžasný malý chlupáček. Našli je někde v krabici a tak šli do útulku. A pak konečně našli své dobré lidi.
Jsem ráda za všechny lidi, kteří nejsou lhostejní.
Jsem ráda za všechny, kteří se rozhodli pomáhat.
Pravidelně se účastním aukcí na podporu nejen kočiček, ale i pejsků a jiných zvířátek, která jsou někomu již na obtíž.
A tuhle povídku jsem napsala jako svůj dílek k přispění. A teď jim už držím palečky, aby se našli další hodní lidé:)

Obrázek uživatele Iantouch

Teda až slzička mi skanula. Po vejplatě přiletí kachna.

Obrázek uživatele Eillen

Nejdřív jsem si přečetla komentáře. A omlouvám se, ale číst to nebudu. Na to nemám žaludek a hlavně mám moc velikou představivost...

Samozřejmě po výplatě pošlu příspěvek.

Hodně pravdivé psaní. Kač (teda Mňau) - teda pokud jsem nepomotala to číslo účtu při přepisování :)

Obrázek uživatele Zuzka

Tak jo... přišla jsem pozdě a... děsně jsem to oplakala.
Ňuníííí, kočenka...

-A A +A