Sny z pavího peří

Obrázek uživatele Keneu

Název: Sny z pavího peří
Autor: Keneu postrkovaná mistrem Čespírem
Přístupnost: 15+
Fandom: původně Shakespearův Jindřich V. v podobě rozhlasové hry, ale především televizní pohádka Paví král podle předlohy Františka Hrubína (O pavím králi z knihy Špalíček pohádek)
Pairing: Jindřich V. / Jindřich Scrope, baron z Mashamu, respektive král / sluha Gabriel
Shrnutí: co se stane, když se Keneu rozhodne místo popravování opravit nejsmutnější (kanonický!) pairing z Jindřicha V. a vezme si na pomoc hereckou recyklaci? Co se stane, když jednoho zamilovaného zrádce vypustí do pohádky a počká si, jak to dopadne tentokrát?
Varování: hlavní postava se nechová moc koherentně (pokud zrovna nespí). Veškerá vina padá na Keneu, která se v jisté oblasti vyznačuje hravou fantazií a příšerným strachem zároveň.
Prohlášení: dílo Williama Shakespeara je volné, s historickými (a reálnými) postavami to bylo myšleno dobře, pohádka a její televizní zpracování jsou vypůjčené a zisk přinesou jen zvolené neziskovce, teda jako doufejme…
Za superrychlý betaread děkuju Skřítěti.

Prolog

Byla jednou jedna pohádka. Samozřejmě v ní šlo o pravou lásku. Princezna se zamilovala do Pavího krále a na cestě k němu čekalo ji i její bratry mnoho nebezpečenství. Zlo bylo potrestáno, dobro žilo šťastně a spokojeně až do smrti.
Jednoduché, že? A co když vám řeknu, že i zlo bylo možná motivováno láskou? Ačkoli o tom zpočátku ani nevědělo a milovalo jen samo sebe.

Tím zamilovaným člověkem byl Gabriel, sluha s hlavou plnou snů stejně vzletných jako jeho jméno. Toužil po vznešenosti, chtěl se aspoň trochu přiblížit těm, jimž sloužil. Těm… nebo tomu?
Ve chvíli, kdy se princezna setkala se svým vyvoleným, byl už Gabriel dávno pryč. Utekl zadními vrátky z příběhu jen s tím, co měl právě u sebe. Paví pírko, špatné svědomí a potrhané sny. A právě ty ho vedly zpátky domů.

Až přepluji moře, až přetrpím hoře

Nikdo už dnes neví, jak Gabriel unikl z Pavího království ani jak se dostal přes moře. Možná pávi ustoupili před pýchou větší, než byla jejich vlastní, možná se nějaký kapitán rozhodl tu pýchu zlomit. Anebo v širém moři zůstala nějaká začarovaná ryba, které nikdo neřekl, že magické bytosti pomáhají jen kladným postavám, a Gabriela převezla.

Polomrtvý únavou dorazil Gabriel ke královskému zámku, svému bývalému domovu. Než se stačil rozkoukat, všimly si ho stráže a šup s ním za mříže. Pak s tou novinou spěchaly za králem. Ten z toho ale vůbec neměl radost. Naštěstí pro horlivé stráže i Gabriela samotného to byl král dobrý a spravedlivý. Všeho nechal a šel za novopečeným vězněm. A celou cestu do sklepa, kolem hromady brambor a svazečku asparágu a vůbec jiné zeleniny, přemýšlel, proč se nejšikovnější (a nejhezčí, šeptl si v soukromí své hlavy) z jeho sluhů vrátil, když by službu našel kdekoli. Co ho tady čekalo?

Nic lepšího nečekat

Mezitím Gabriel ve své cele usnul. Únava by jej jistě uspala tvrdě, ale nejistota ho místo toho držela v kraji přeludů mihotavých jak paví peří. Obrazy ze šťastných let královské služby se střídaly se vzpomínkami na osudnou plavbu do Pavího království a králův smích s jeho hněvem. A smutným hlasem, jímž se ptal: „Proč se jen vracel?“
Gabriela naléhavost té otázky probudila.

Někdo stál na druhé straně mříží. Zhmotnělý sen, cíl jeho cesty na dosah ruky a přece dál, než se zdál kdykoli předtím. Král. A tázal se znovu.
„Proč ses vrátil? Nečekal jsem, že tě ještě někdy spatřím.“
Gabriel se vytáhl do kleku.
„Chtěl jsem tě požádat o odpuštění, ačkoli za ně zaplatím svým životem, a ještě naposledy slyšet tvůj hlas, ačkoli nade mnou vyřkne rozsudek,“ vypravil ze sebe pomalu. A protože tahle předem připravená patetická fráze ho držela na nohou už několik dní, s pocitem, že splnil, co si předsevzal, Gabriel znovu usnul.
Král vyčerpaného mladíka chvíli pozoroval.

Domov na vodě

Když se Gabriel probral podruhé, ležel v posteli v krásné komnatě.
Pokoj pro hosty, pomyslel si užasle. Ten fialový.
Měkké lože, na stole podnos s občerstvením a dveře… zamčené. Stále vězení, ale fešácké.
Nasnídal se, a zrovna když přemítal, čím si zkrátí čekání na – na cokoli, někdo zaklepal.
„Ať jsi, kdo jsi, těžko ti mohu bránit ve vstupu,“ zavolal.
To spíš ty zamčené –
V zámku zarachotil klíč, dveře se rozlétly dokořán a vstoupil král.
Gabriel přemýšlel, zda má pokleknout.
Jenže o co ještě prosit, když rychlá smrt byla, zdá se, odložena na neurčito.
Alespoň vstal a sklonil hlavu.
Král za sebou zavřel, nezamknul a posadil se. Pokynul Gabrielovi k protějšímu křeslu a, světe, zboř se, dokonce se na něj usmál.
„Sedni si přece. Tedy pokud se mnou chceš mluvit. Taky bys mě mohl něčím přetáhnout po hlavě a utéct.“
„Rovnou do náruče strážným?“
To raději zůstanu tady a budu si představovat, že jsem v jinačí náruči.
„Nikdo tam není, věř mi.“
Podezřívavosti není nikdy dost, řekl si Gabriel a šel se podívat. Napřed na skulinku, pak vyhlédl docela, dva kroky ven, dva zpátky… Vyveden z rovnováhy, opřel se o příkaz jak o berličku a usednul.
Ukázalo se, že král si přišel opravdu popovídat. První den musel obstarat obě strany hovoru, ale postupem času se Gabriel uvolnil. Mluvili jen tak do větru, o ničem důležitém, o ničem, co se stalo cestou do Pavího království.
Král přicházel a odcházel, pečlivě zamykal („Potřebuješ klid, aby ses zotavil.“) a Gabrielovi se vracely síly. Ne však jeho sebedůvěra a úsměv.

Snem projdeme tiše do duhové říše

Toho dne se král tvářil až příliš vážně.
„Přišel čas, abych o tobě rozhodl, Gabrieli.“
Gabriel vstal.
„Děkuji ti za odklad, který jsi mi poskytl, můj pane. Takovou shovívavost jsem si nezasloužil.“
„Tvé zásluhy znám nejlíp sám. A ocením tě podle nich, ale jen s tvým souhlasem.
Gabriel nechápal.
„Až teď odejdu, nechám otevřeno. Chceš-li, můžeš svobodně odejít.
„A druhá možnost?“ vyhrkl Gabriel.
„Sejdeš dolů a přijmeš svůj trest.“
„A ty váháš, můj pane? Zapomněl jsi, co jsem ti řekl po svém příchodu?“
„Byl jsi vyčerpaný, potřeboval jsi útočiště za jakoukoli cenu a jediné, co jsi mohl nabídnout, byl tvůj život…“
„Kapitán, který mě převezl přes moře, mě poučil o jiném platidle,“ povzdechl si Gabriel.
Král narážku přešel mlčky.
„Budu tě čekat,“ dodal a byl pryč. Dveře zůstaly otevřené.

Gabriel ještě chvíli zamyšleně seděl, pak se upravil, kývl do zrcadla svému zrezivělému já a vyšel z pokoje.
Ve sklepě byla tma. Doklopýtal ke své cele a našel tam krále. A spoustu svíček. A všechno tak nějak útulnější.
K hovoru o Gabrielově hodnotě se vůbec nedostali, král se rozhodl pro názornost a Gabriel se vůbec nebránil. Ve světle svíček se pohybovaly stíny, odhozené šaty se třpytily mnoha barvami a ty se slily v duhový jas. Gabriel vykřikl a – procitl.

Pod černými bezy

Jenom sen?
Pak si všiml pootevřených dveří.
Nebo ne?
Ať už je zapomněl zavřít kdokoli, pro mě nevedou nikam. Ve sklepě na mě nikdo nečeká, protože jakou cenu mohu mít pro svého krále? U něj nemám šanci.

Vydal se aspoň do zahrady, tam, co rostly černé bezy. Šel a nikdo mu nebránil, nikdo se na něj nepodíval, nikdo na něj nepromluvil.
Když si sedal, uvědomil si, kdo sem chodil smutnit před ním. A taky kvůli nenaplnitelné lásce.
Ale Růžičce se to podařilo…
Odehnal bolestné myšlenky na princeznu a keřům kolem sebe zabroukal útržek písně.

Z bílých květů černé plody zrají
Kouzlo se ve tvém jménu tají
Na dobrém muži kvete rez
To proto že se trápí bez

„Bez koho se trápíš, Gabrieli?“
V Gabrielovi by se krve nedořezal. Král si vybral opravdu tu nejvhodnější chvíli, kdy přijít. Nebo tu snad byl celou dobu? Čekal tu na něj?
Král usoudil, že se odpovědi nedočká, a přisedl si na lavičku.
„Řekli mi, že jsi v noci křičel ze spaní.“
Pokud to vůbec bylo možné, Gabriel zbledl ještě víc.
„Prý moje jméno,“ dokončil král s úsměvem. Ten mladíka povzbudil.
„Promiň mi tu troufalost, můj pane. Zřejmě ses pozval ke mně do hlavy. Ale mohl jsi přijít dveřmi…“
„Dnes večer tedy přijdu. A budu chtít slyšet, o čem se ti zdálo.“

Cestičkou z oblázků půjdu si pro lásku

Když se setmělo, Gabriel se sice trochu třásl, ale byl připraven přiznat vše. Ani nepočkal, až si král sedne a začal.
„Ptal ses, proč jsem se vrátil. Ptal ses, bez koho se trápím. Ptal ses, o čem se mi zdálo.“
Na chviličku zavřel oči a prudce se nadechl.
„To všechno kvůli tobě, můj pane. Vrátil jsem se kvůli tobě, trápím se bez tebe a zdálo se mi, že jsi mě taky mohl mít rád. Ale vím, že to není možné. Kdybys… kdybys mi aspoň mohl odpustit. Klidně mě potrestej, dělej, co chceš, ale už se na mě nezlob. Nesnesu pomyšlení, že mě nenávidíš.“
Král Gabriela uchopil za ramena a přitáhl si ho k sobě. Díval se mu přímo do očí, když říkal: „Nemám ti co odpouštět. Nezpůsobil jsi mi nic zlého, snad jen trochu strachu mé dceři a spoustu strachu sobě. A to by měl dobrý král dokázat prominout. Považuješ mě za dobrého krále?“
Gabriel neodpověděl, jen se uklonil a políbil králi ruku. Když se opět narovnal, políbil ho král na ústa. Gabriel mu vjel prsty do vlasů a nadšeně polibek opětoval.
„Tak a teď jsem měl trochu strach i já,“ zasmál se král. „Co kdyby ten kapitán líbal líp!“
Gabriel stále ještě nemohl uvěřit svému štěstí, a tak pouze zavrtěl hlavou.

Zneužít postavení

Celý královský zámek klidně spal, jen ve fialovém pokoji se ještě svítilo. Někdo tam sténal, ale rozhodně to nebylo bolestí. Zatím.
„Smím?“ zašeptal ten druhý.
Vzdechy ustaly, vzrušení bylo pryč.
„Ty se ptáš? Vězeň, který se ti vydal na milost, ti tu sténá pod rukama, a ty se ještě ptáš?“
„To nebyla odpověď, Gabrieli.“
„Ano. Prosím.“
*
Ráno ještě v polospánku Gabriel zamumlal: „Tomu se říká zneužít svého postavení, abys věděl.“
Odpovědí mu bylo šokované ticho.
„Tedy tomu, když si někdo hraje na bezmocného vězně a svádí svého krále.“
„Ale ty toho bezmocného vězně nehraješ, Gabrieli. A já toho velice rád znovu zneužiju,“ zasmál se král.

Epilog

Byla jednou jedna pohádka. Pávi v ní měli duhové peří a jeden sluha duhové sny. A když spal v náručí svého krále, usmíval se ze spánku.
No vážně! Z pozice pohádkové vypravěčky a slasherky jsem tam přece musela být! A kdyby se mi dostal do rukou stavitel toho zámku… Představte si, že zrovna v ložnici nechal papírovou zem a já se propadla až sem.

Podporuji: 
Centrum J. J. Pestalozziho www.pestalozzi.cz DMS PESTALOZZI na 87 777
Fandom: 

Komentáře

Obrázek uživatele Eillen

Na mobilu se cte a komentuje hrozne blbe. Presto jsem neodolala a zacetla se. A to prosim slash uz necyhledavam. Az doma konecne najdu ctecku, tak tam hned povidka poputuje, protoze je to vazne nadhera!!

Obrázek uživatele Keneu

Takový dlouhatánský komentář a z mobilu, máš můj obdiv! Culím se jako výjimečně šťastný idiot, jsem ráda, že se líbí.

Obrázek uživatele Eillen

Je to kouzelné! Škoda, že to nebude zfilmované

Obrázek uživatele Keneu

Kdybys neposlala Doctora do háje, mohly jsme zkusit pány herce překecat. :) Dneska je jim kolem osmdesátky...

Obrázek uživatele Eillen

Můžeme je ukecat ještě teď, ne? I když je jim kolem osmdesátky, tak furt vypadají dobře :-)

A ty bys Doctora neodpálkovala? A v pondělí jsem nebyla schopná ani stát na nohou... To bych ho poslala rovnou do temných míst... Má si ty přehřáté motory líp naplánovat :-D

Obrázek uživatele Keneu

Mno, mně by třeba stačilo, kdyby nám je Ianto nakreslil...

Asi bych ho taky odpálkovala. Asi jo. Neumím běhat :)

Obrázek uživatele Iantouch

Hoď předlohu, :-)

Obrázek uživatele Keneu

To by mohl být problém. :) Oni se totiž v té pohádce skoro nepotkají. :)
Jediná scéna, ve které jsou oba je tady. Ale ono by jako zadání stačili Munzar s Přeučilem v nějakých historických šatech v jakékoli situci z mojí povídky.
A kdyby se Ti do toho vážně chtělo, měla bych ohromnou radost.

Obrázek uživatele Iantouch

Mno, je to výzva. Přes víkend něco zkusím :)

Obrázek uživatele Keneu

óóó!
Budu se moc těšit.

Obrázek uživatele Bilkis

To je taková krása, Keneu! :)

Obrázek uživatele Keneu

Chí, děkuju moc a moc!

Obrázek uživatele Iantouch

Něco takhle krásného, něžného a pohádkového jsem potřeboval. Mé skrývané romantické já se tetelí blahem. Díky za tuhle překrásnou pohádku!

Obrázek uživatele Keneu

*červená se*
Já jsem si to zase potřebovala napsat. :) Děkuju moc, tetelím se nad komentářem a mám ohromnou radost, že to na čtenáře působí.

Teda přiznám se, že přemejšlim, jestli už mi bylo patnáct (ale bavila jsem se fakt dobře) Kač :)

Obrázek uživatele Keneu

děkuju moc
dovolila bych si tvrdit, že patnáct určitě jo :)

Obrázek uživatele Elrond

Tu předlohu vůbec nezmám, nicméně to vůbec nevadí Krásná pohádka.

Obrázek uživatele Keneu

Děkuju za chválu.
Myslím, že knižka je na uložtu. Já pro ni teda šla o víkendu do sklepa a říkala jsem si, že vůbec ale vůbec neprokrastinuju... :)

Obrázek uživatele neviathiel

To je krásně pohádkové. :) (SMS poslána)
Dívala jsem se na ukázky z pohádky, nevím proč mně připadá jako měco mezi Nebojsou a Princem a večernicí. Musím se někdy podívat.

Obrázek uživatele Keneu

moc děkuju za komentář
on asi Slunečník je ten Paví král, když tak nad tím přemýšlím... (a v obou pohádkách jsou některé postavy solidně posypané třpytkami :))
Nebojsu jsem viděla hrozně dávno

Obrázek uživatele Owes

Jsi výborná vypravěčka, Keneu. Děkuju za tuhle příjemnou, něžnou pohádku. Byla jako pohlazení.

Obrázek uživatele Keneu

*objala Owse*
Děkuju Ti za chválu, hrozně moc si toho cením.

-A A +A