Horská dráha 3

Obrázek uživatele neviathiel
Rok: 
2016
Fandom: 
Obdarovaný: 
strigga

Speciální pavilon lublaňské fakultní nemocnice zabírá část hlavní budovy univerzitního centra. Chirurgie je za rohem. Psychiatrie na druhé straně areálu. Okrově žlutý činžák se služebními byty na dohled. Jeden byt není trvale obydlený. Přespávají v něm praktikanti, přespolní a vůbec všichni, kdo zrovna nemají možnost jet domů. Byt má v zádveří velké zrcadlo, kterým si občas si někdo zkrátí cestu z pavilonu, když se mu nechce obcházet areál ani lézt přes plot.
Darja promíchá lektvar na plynovém sporáku, postaví vodu na kávu a otevře okno. Nastaví tvář chladnému vzduchu. Poslední hodinu se prakticky nezastavila.
Posadí se na okraj postele a prohlédne Aleksandra. Malá změna k lepšímu. Má rameno napadrť a o pár set mililitrů krve méně. Ještě pár hodin nevstane z postele a nebude schopný ani zlevitovat lžíci. Důkladně ho prohlédla, jakmile dolátala natrženou arterii. Stopy po několika běžných úrazech. Nebyl na sebe příliš opatrný. Pravé zápěstí si stihl vymknout třikrát. Nad pravým uchem má okrouhlou jizvu protkanou nepříjemnou magií, která se brání poznání a je sotva viditelná periferním viděním. Darja za dvacet let praxe nic takového neviděla. Nemá čas nad tím přemýšlet.
Aleksandr se může každou chvíli probudit. Možná s ním bude rozumná řeč.
Možná udělala obrovskou hloupost.

Když Jacek běží po schodech ke sklepní studni, stále se nachází uprostřed mlhoviny nevěřícného zděšení. Studnou už necestoval dva roky, protože poblíž domu vznikl uzel Sítě. Jacek zadoufá, že ji mezitím někdo z domu nenechal zablokovat proti cestování.
Zadá první číslo, které ho napadne. Bude to jen přestupní stanice za účelem zametení stop. Všechny sítě je možné sledovat.
Skončí na rozbitém zadním dvorku nonstopu. Tady se ráno scházeli se zástupcem Militie. Za jedno dopoledne se může stát příliš mnoho věcí. Jacek projde nonstopem. Je to bezpečnější než přelézat metr a půl vysoký dřevěný plot. Zlomit si nohu je to poslední, co mu ještě schází. Venku se skryje za posunutým vnímáním a vyčaruje provizorní protistopovací štít. Na pár hodin by to mělo stačit, a mezitím se situace vyjasní. Jacek doufá, že k dobrému.
Zahlédne přijíždějící tramvaj a pustí z hlavy nedaleký uzel Sítě. Pokud se chcete ztratit, není nic lepšího než hromadná doprava obyčejných.

Když Aleksandr procitne, bránice ho bolí jako po desetikilometrovém běhu a je mu jako po těžkém flámu. Má dojem, že leží z kopce hlavou dolů. Nezvyklý dotek drsné látky na kůži a nepříjemně povědomé nepohodlí v loketní jamce. Náplast a plast. Nemůže pohnout pravou rukou. Zhluboka se nadechne a zaměří na vůni vzduchu, aby zahnal nával paniky. Chladný čerstvý vzduch. Žádná směs vůní lektvarů. Žádná dezinfekce. Žádné zvuky.
Zaostří na Michajlovičovou. „Kde to jsem?“ Hrdlo má jako vysypané pískem.
„Nechtěl jste do nemocnice,“ řekne ona.
Aleksandr se odváží podívat na svou ruku. Pod přikrývku vede hadička. Sáhne si na rameno. Před očima mu naskáčou barevné kruhy. Nahmatá obvaz a magickou dlahu. Sjede prsty k loketní jamce.
„Máte v ruce kanylu, nesahejte na ni,“ řekne Michajlovičová. „Berete nějaké léky?“
Aleksandr zavrtí hlavou a zamotá se mu hlava. Má pocit, že se kousl do jazyka.
„Máte roztříštěné rameno a ztratil jste hodně krve,“ pokračuje ona. „Z nejhoršího už jste venku, ale nedokážu u vás vyvolat léčebný spánek. Vypadá to, že vaše vlastní léčivá síla je zablokovaná.“
Zdá se, že na něco čeká. Aleksandr zírá do zdi a snaží se nemyslet na nic. Někdy to dá dost práce.
„Jak se to stalo?“ zeptá se ona.
„Vím o tom teprve tři týdny,“ odpoví Aleksandr a vzápětí pochopí, že udělal chybu. Před třemi týdny ji proklel a pak se střetl s její kamarádkou a vzápětí s jejím bratrem. Odskákal to prvním vážnějším zraněním za poslední dva roky.
„Co se stalo?“ zeptá se Michajlovičová a přitiskne mu palec na zápěstí. Aleksandr reflexivně ucukne.
„Je to následek úrazu,“ odpoví a zabodne pohled do suku v dřevěném obložení na zdi.
Ona zamyšleně přikývne. „Vyskakuje vám tepová frekvence,“ řekne. „Léky přestávají působit.“ Pustí jeho ruku, vezme ze stolu sklenici s vodou a nakape do ní lektvary ze dvou lahviček.
Aleksandr se chce zvednout na lokti. Nemá sílu. Michajlovičová ho podepře a přidrží mu sklenici u rtů.

Metfried Hexer po osmnáctém zazvonění praští sluchátkem o vidlici a vylítne z telefonní budky jako namydlený blesk. Tohle už je sakra divné. Militia má někde ve Vídni bezpečný dům s nedohledatelným telefonem, který vždy někdo zvednul. Takže vyklidili dům a zahrabali se někam do severní Makedonie, nebo byli Kosturakovi rychlejší.
Zbývá nonstop, kde se v případě průšvihu setkával s lidmi od Militie. Pár místních ožralů, jeden bezdomovec, jeden kapsář s dámskou peněženkou, dvě šlapky, dva bouchači a Zauber.
„Co tady děláš?“ sykne Metfried.
Zauber býval jeho pravá ruka, dokud ho nezašili během loňské šťáry. Vyvázl s velkým vykřičníkem nad hlavou. Od té doby ho Metfried držel dál od kšeftů.
„Dostal jsem zajímavou zprávu,“ odtuší Zauber.
„Vím o tom,“ zavrčí Metfried. „Zahradka žvanil. Bál se zavolat starému Kosturakovi, takže zavolal mladému.“ Největší blbost, jakou Zahradka v životě udělal. Starý Kosturak drží v rukách rozsáhlou mafii, ale mladý je zběhlý v černé magii a naprosto nevypočitatelný.
„Nejsi na takhle vysokou hru už moc starý?“ pronese Zauber a kývne na dvojici bouchačů.

Krvetvorný lektvar se dá na silném plameni uvařit za hodinu. Když je hotový, vře při šedesáti stupních a může se nechat probublávat hodiny. Je použitelný jen několik minut po zchladnutí pod bod varu. Je třeba jej prudce zchladit a okamžitě podat pacientovi. Většina léčivých lektvarů připomíná silnější bylinkové čaje a má nezaslouženou pověst hnusné břečky. Krvetvorný lektvar ne. Má chuť a konzistenci zkyslého špenátu a barvu neokysličené krve.
Darja promíchá lektvar, aby se nezačal připalovat. Je na nejmenší plotně nastavené na minimální tah. Zachytí záblesk vědomí a drobný pohyb. Aleksandr zamrká a přimhouří oči. Spal sotva půl hodiny.
„Vadí vám světlo?“ zeptá se Darja a sáhne po vypínači.
„Ne.“ Snaží se přetočit na bok.
„Počkejte,“ řekne Darja. Zkontroluje dlahu na rameni a sáhne pro polštář. Když Aleksandrovi podsune dlaň po hlavu, on ucukne. „Vím o té jizvě.“
Jemu se rozšíří oči překvapením, ale neřekne nic. Darja mu podloží hlavu a zkontroluje infuzi. Pak si jde nalít čaj z termosky.
„Co dalšího víte?“ zeptá se Aleksandr ostře.
Darja věděla, že tenhle moment jednou přijde. Měla dost času přemýšlet, vzpomínat a hledat souvislosti. Z duše nesnáší vyhrožování. „Máte za sebou vážné zranění hlavy. Vaše magická aura je v tom místě zdeformovaná černou magií. Ta skvrna ve vašem oku není vrozená heterochromie. Studoval jste vysokou v Budči. Také vím jistě, že se po vás nikdo neshání.“
Aleksandr se pokusí posadit, ztěžka klesne zpátky na matraci a zavře oči. „Blufujete,“ řekne.
„Oba víme, že je to pravda.“
„Věřte mi, nechcete být u toho, až přijde moje rodina,“ odpoví Aleksandr.
„Jak dlouho myslíte, že jste tady?“ opáčí Darja.
Mágové mají vnitřní smysl pro čas. Za předpokladu, že jsou zcela při smyslech. Aleksandr zajede pohledem k proužku světla, který se protáhl skrz zatažené závěsy a rozestřel po stěně. Snaží se odhadnout výšku slunce.
„Je půl jedné odpoledne,“ řekne mu Darja.
Aleksandr nehne ani brvou. „Kde je moje oblečení?“ zeptá se.
Darja kývne k poskládanému kabátu na křesle. „Zbytek je v odpadkovém sáčku v kuchyni. Krev se z toho dala ždímat.“
„Zůstaly tam po mně stopy?“ zeptá se Aleksandr zamyšleně a zadívá se na něco na kabátě. Opuštěná nitka.
Darja vytáhne z kapsy matně kovový knoflík. Teď musí pečlivě vybírat slova. „Tohle a pořádná kaluž krve. Provedla jsem ochranná kouzla, aby vás nikdo nenašel nebo neproklel na dálku. Což vám nemusím vysvětlovat, v tom se vyznáte dobře.“ Když domluví, má dojem, že teplota v místnosti klesla o několik stupňů.
„Nebylo to moje rozhodnutí,“ odpoví Aleksandr důrazně. „Dělal jsem, co jsem dostal za úkol. Nemohl jsem si vybírat.“
„Dostal jste za úkol ublížit Xénii Vulpesové?“
Aleksandr mlčí. „To byla chyba,“ řekne potom.
Darja se zhluboka nadechne a napočítá do pěti, aby nezačala ječet. „Chyba?“ pronese nevěřícně.
On si lehne na záda a odvrátí tvář. Je to to nejlepší, co mohl udělat.
„Postřelil vás někdo záměrně, nebo to taky byla chyba?“ pokračuje Darja. „Kdo to byl?“
„Slyšela jste někdy o Militii?“ zeptá se Aleksandr do stěny.
Ví to každé školní dítě. Militia vznikla už někdy ve středověku a za své pokřivené cíle si klade chránit obyčejné, kteří o to nestojí, před čaroději, kteří jim v drtivé většině případů nic nedělají. Prý mají lidi všude a jsou prakticky neviditelní.
„Militia už dávno neútočí na osamocené čaroděje,“ řekne Darja.
Aleksandr otočí hlavu k ní. „Jste si jistá?“ řekne. „Prohlédla jste kulku?“
„Nezůstala vám v těle.“
Úšklebek. Jako kdyby ho právě nachytala na švestkách. „Nezůstanou v ráně stopy?“ nadhodí. Na švestkách nachytal on ji.
„Ano,“ odpoví Darja neochotně. „Stříbro.“
„Nepřišlo vám to divné?“
„Měla jsem urgentnější věci na práci. Odkud vy víte, co vás trefilo?“
Povzdech. „Znám jejich metody.“
To je poslední odpověď, jakou čekala. „Odkud?“ vypadne z ní.
„Ráno mně někdo řekl, co se chystá,“ vychrlí Aleksandr a přitom se jí vyhýbá pohledem. „Pokusil jsem se vám zavolat. Nebyla jste v dosahu. Použil jsem stopovací kouzlo. Chtěl jsem vás doprovodit do bezpečí.“
Darja se chvilku snaží poskládat všechno dohromady. Důležitý kus chybí. „Proč?“ zeptá se.
„Vaše mrtvola je to poslední, co potřebujeme. Řekli jsme práterským, že od vás dáváme ruce pryč. Vyložili si to po svém a obrátili se na Militii.“
„Proč jste se do toho vložil vy?“ zeptá se Darja a nechtěně se jí zachvěje hlas.
Aleksandr chvíli mlčí. „Pokud se vám něco stane, budu první, komu půjde o krk,“ odpoví pak.
„Proč si to myslíte?“ Darja potlačí nevolnost z představy, že je něčí figurkou na šachovnici.
„Není to jasné?“ řekne on podrážděně. „S kůží jsem na trh šel já. Vulpesová mě viděla. Váš bratr mě viděl.“ Pro změnu se hlas zachvěje jemu. Má vítr z Karla?
„To je všechno?“
Přikývne.
„Odkud znáte metody Militie?“
On neodpoví.
„Pokoušeli se mě zabít,“ dodá Darja.
„Mě taky,“ odpoví Aleksandr. Zavře oči a vypadá, že ho ta dvě slova stála hodně sil.
„Nemluvíte o dnešku, že?“
Ve vzduchu se něco velmi změnilo. Darja okamžitě ví, že jestli teď šlápne vedle, už se od něj nic nedoví. „Chcete si odpočinout?“ nadhodí. „Jen vás předtím zkontroluji.“
Aleksandr celou dobu zírá nepřítomně zírá do zdi. Tep má lehce zvýšený. Když mu Darja položí ruku zpátky na přikrývku, najednou se obrátí a zadívá jí zpříma do očí. „Co teď?“ řekne.
„Ochladím vám krvetvorný lektvar a spojím potrhané tkáně,“ odpoví Darja. „Za normálních okolností bych vyvolala léčebný spánek, ale u vás to nejde. Pár týdnů se budete muset šetřit.“
„Na tohle jsem se neptal.“
Začíná další kolečko nenápadného vyhrožování. Darja na to nemá náladu a musí šetřit síly. Látání tkání je náročné na soustředění.
„Chci vědět, na čem jsem,“ řekne Darja. „Pokud někdo ví, proč po mně jde Militia a donedávna i vaše rodina, jste to ty.“
„Kvůli práterským, obchodují spolu. My s Militií nechceme mít nic společného,“ odpoví Aleksandr bez váhání.
„Nerozumím,“ řekne Darja.
„Militia nechce mít nic společného s námi,“ dodá Aleksandr. „Proto vás velmi rychle nechá na pokoji. Na týden se pro jistotu někam schovejte.“
Darja se opře o kolena. „Blufujete,“ řekne, protože nic lepšího ji nenapadne.
„Nemám důvod.“
„Máte.“
„Neblufuji,“ řekne Aleksandr. „Práterští jednali s Militií za našimi zády. To se neodpouští.“
Darja si jde nalít sklenici vody. Nepřítomně zamíchá lektvar. Teď, po vyčerpávajících hodinách, vyčerpávajících týdnech, vyčerpávajících měsících, se její hlava brání uvěřit, že je po všem. Skutečně. Po všem. Jeden detail nesedí. Nebude to tak jednoduché.
„Když s vaší rodinou Militia nechce mít nic společného,“ pronese pomalu, „proč se vás pokusili zabít?“
„Ta kulka nebyla určena mně,“ odpoví on příliš rychle.
„Ne dnes.“
Aleksandr si povzdechne. „Asi mi nezbývá, než vám říct všechno, že?“
Darja to na kratičký moment možná nechce slyšet.
„Ta jizva na mé hlavě souvisí s tímhle,“ pronese Aleksandr ztěžka a ukáže na své levé oko. „Vedlejší účinky léčby.“
Darja se málem polije.
„Málem jsem nepřežil. Věděla jste, že vás zásah elektrickým paralyzérem zcela odstřihne od magie? Na pár minut, ale stačí to. Pak ani nepotřebují stříbrné kulky.“
„To je jizva po kulce?“ vypadne z Darji. Tvar jizvy na to neukazuje.
Aleksandr si přejede rukou po tváři a zavrtí hlavou. „Kladivo,“ řekne. „Pistole se jí zasekla.“
Darja potlačí nevolnost a radši postaví sklenici na linku. Zvítězí profesionální zvědavost. „A ta léčba?“
„Slyšela jste o černých křišťálových koulích?“
Skladuje se v nich magie. Když jsou nabité, září modravým světlem. Nesmí se používat k léčení ani oživování. Darje ujede sprosté slovo. „Co se stane, když…“ Otázku radši nedořekne.
Aleksandr se s námahou otočí na bok a přiblíží si zdravou ruku k obličeji. „Tohle,“ řekne, vyčaruje oheň a jeho očím zmizí bělma i duhovky.

>>>

Klíčová slova: 
-A A +A