Božská

Na kolena, bídný tvore, slyšíš? Ty mi snad nerozumíš? Proč neležíš v prachu u mých nohou? Kde jsou mé oltáře, mé sochy? Kam se poděla bázeň, kterou jsi přede mnou měl? Tušíš, jak jsi bezbranný před mou mocí?
V potu tváře se přede mnou plazily tisíce a tisíce. Chci úctu. A chci ji hned! Božstvo burácelo, ale efekt... nepřišel. Smrtelník nejenom že nebyl plný úcty, bázně a obdivu, ba naopak jevil známky čehosi, co se z jeho očí dalo vyčíst jako pobavení.
Božstvo se nakonec vzdalo a muselo se uchýlit k lacinému triku. "Meowwww?" Jak já postrádám Egypt, vzdychla kočka.