Konec iluzí
První den se jen zpovzdálí dívali. Přišlo jim to ohromně vzrušující a připadali si velmi dospělí.
Další den se odvážili trochu blíž. Občas některý z nich utrousil poznámku, kterou považoval za vtipnou, ostatní se vděčně chechtali a všichni si připadali náramně chlapácky. Tohle povyražení jim vydrželo asi tak týden.
Jenže se z toho stávala rutina. Chtělo to něco víc.
Vymýšleli plány, hecovali se.
Až nakonec ten největší borec povstal a odvážně přešel silnici.
„Tak za kolik?“ oslovil drsně (jak se domníval) vnadnou děvu, která zblízka zas až tak vnadně nevypadala.
„Za pět minut půl desátý, chlapečku,“ odvětila ona vychlastaným hlasem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-)
:-)
:-)
:-)
Jo, drsný jako šmirglpapír,
Jo, drsný jako šmirglpapír, ale s mlíkem na bradě. :)
Přesně tak :-)
Přesně tak :-)
:-D
dyť to mohly být snadno vydělané peníze
:-)))
:-)))
Třeba by si připadala poněkud pedofilně :-)))
^v^
To je opravdu ze života...
Naštěstí nikoliv z mého :-)
Naštěstí nikoliv z mého :-)
ta pointa nemá chybu :-D
ta pointa nemá chybu :-D
Jsem potěšena, díky!
Jsem potěšena, díky!
:DDDDDDDDD
:DDDDDDDDD
Tvůj smích mě těší :-)))
Tvůj smích mě těší :-)))
:D hezky ho setřela, dobře mu
:D hezky ho setřela, dobře mu tak...
Díky!
Díky!