Sám sobě zlým

Obrázek uživatele Profesor
Úvodní poznámka: 

Odpusťte, nemám moc poetickou náladu. Vlastně je má nálada pěkně mizerná, což ovlivnilo i mé drabble.

Drabble: 

V každém člověku, „i když je dospělý nebo starý anebo se také stane rodičem či zaujímá nějaké zodpovědné místo, přesto přese všecko zůstává synovská identita. Všichni jsme syny a dcerami.“
--- Amoris laetitia, z článku 188---

Lovec kráčíval někdy sám. Toulal se okolím a hlavu mu plnily chmury. Bolest zděděných rysů jako nejsprostší zloděj kradla dobrý cit. Lámala člověka v půli, ohýbala do prachu, kde zubožené leželo dobré dvojče špatných vlastností.
Oči sklopené k zemi objevovaly trsy borůvčí i rudé drahokamy jahod posazených v mechu. Pozdravení od malého hříbku bylo svátečním požehnáním, když chmury nechtěly odejít, rozplynout se v náruči boží.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování zde.

Komentáře

Obrázek uživatele Bilkis

A mně se to zdá poetické docela dost. A líbí.

Obrázek uživatele Profesor

Tak to je fajn. Díky.:-)

Obrázek uživatele Faob

přitom téma dost chmurné. Líbí, motiv hříbku je výborný! Chmury pryč! Vlastně velmi nadějné drabble...

Obrázek uživatele Profesor

Nadějné? To by mne nenapadlo, dík.

Obrázek uživatele Esti Vera

Tak tohle je krásně hluboké a procítěné. Moc se mi to líbí :)

Obrázek uživatele Profesor

Děkuji.:-)

Obrázek uživatele galahad

No ale drabble je pekné a ten hríbik náladu zachránil!

Obrázek uživatele Profesor

Díky.

Obrázek uživatele Piskor

Takové emotivní. A moc hezké :-)

Obrázek uživatele Profesor

Děkuji.:-)

Obrázek uživatele Aplír

Zaujal mne hned název a pak poeticky vyjádřený podtext. Krásně napsané.

Obrázek uživatele Profesor

Díky.

Poetické, krasosmutné

Obrázek uživatele Profesor

Děkuji.

Obrázek uživatele Rya

Opět nádherné a ten konec mě dojal.

Obrázek uživatele Profesor

Díky.:-)

Obrázek uživatele neviathiel

Jé... lesní jahody...

Obrázek uživatele Profesor

Díky.

Obrázek uživatele Lejdynka

Já musím říct, že mě to nějak zasáhlo. <3

Obrázek uživatele Profesor

Děkuji.

-A A +A