Mrví učí živé
aneb Dva Češi ve Vídni
„Nazdar Karle!“
„Servus Pepiku, to je dost, že ses uráčil přijít také jednou včas!“
„Inu, zvědavost mne poháněla. Copak jsi nalezl zajímavého u pana Kokoschky? Zdalipak jsem se strefil?“
Odpověď je briskní s úklonou a blahosklonným pousmáním: „Ale jistě vašnosti, stenosis mitralis, jak si račte přát.“
„Jen tě slyším, jest mi jasno, že jsem se v jiném případě zcela zmýlil.“ Odpovídá též s úsměvem.
„Ja, ja. Tady vedle. Frau Hubatchek. Aortální stenóza.“
„Aber Karl! Nemohu přece poznati příčinu zcela nečekaného úmrtí!“
„Tedy doufám, že si považuješ výsad, které ti mohou dopřát naši nebožtíci.“
„Pakliže jest jim věnována patřičná odborná péče.“
Zase téma, které si nemohu odpustit, i když předpokládám, že něco podobného již asi někdo zpracoval.
Nebožtíci nám mohou dopřát spoustu informací, ale my stále ještě živí je od nich musíme umět získat. Úplným průkopníkem v získávání těchto informací byl Giovanni Battista Morgagni (1682-1771), profesor na universitě v Padově, který jako první při studiu anatomie popsal i morfologické projevy nemocí na lidském těle. Za zakladatele oboru jako takového je považován Karel Rokitanský (1804-1878). Byl profesorem vídeňské patologie a byl v podstatě první, kdo se tomuto oboru věnoval zcela systematicky v úzké korelaci nálezů s klinikou. Například se svým blízkým přítelem internistou Josefem Škodou jako první detailně popsali morfologii i klinické projevy srdečních vad. Oba vážené pány profesory jsem neuctivě a bez dovolení nastrkala do drablíku a přiznávám, že vůbec nevím, zda bylo tou dobou obvyklé si tykat (nicméně znali se od mládí, snad ještě z Čech) a zda si, coby dva Vídeňáci, vůbec povídali česky nebo německy…
K výše popsaným srdečním vadám:
Mitrální stenóza je nejčastější porevmatická vada. Vzniká jako jedna z možných komplikací po prodělané streptokokové infekci – patologická imunitní reakce proti některým vlastním antigenům ve vazivové tkáni cípů mitrální chlopně vyvolá jejich zjizvení a zúžení průsvitu chlopně, které má za následek špatné plnění levé komory krví. Typickými projevy jsou dušnost, vykašlávání zpěněného sputa a poslechový nález diastolického šelestu v oblasti srdečního hrotu. Profesor Škoda ji jistě byl již tehdy schopen diagnostikovat, nicméně jeho terapeutické možnosti byly velmi omezené. Mitrální stenóza byla první vada, která byla zhruba o století později řešena chirurgicky. V současné době se s ní setkáváme významně méně často – s antibiotickou léčbou prakticky vymizely poststreptokokové komplikace.
Aortální stenóza je typicky degenerativní vada (tj. opotřebení chlopně) u starých nemocných často s aterosklerózou. Krev se v systole protlačuje přes zúžené aortální ústí. Vada bývá dlouho zcela bezpříznaková, protože levá komora dokáže hypertrofií své svaloviny tento stav velmi dlouho kompenzovat, prvním projevem této vady proto může být náhlá smrt. Aortální stenóza je v současnosti nejčastěji operovanou srdeční vadou.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zajímavé!
Zajímavé!
Je to zvláštní, ale při čtení
Je to zvláštní, ale při čtení poznámky jako bych viděla nákresy. Dobře ty!
Opět jsem si s chutí přečetla
Opět jsem si s chutí přečetla drabble i doplňující poznámku, díky!
Velmi poučné!
Velmi poučné!
Kačenka!
Tak se mi opět rozšířily obzory :-) Díky
Sedím, zírám, čtu a ani
Sedím, zírám, čtu a ani nedýchám. Zapadá to do sebe jako dílky skládačky, čte se to jako detektivka. Hlubokosklon!
Takové zvláštně morbidně
Takové zvláštně morbidně vtipné. A děkuju za zajímavé informace.
Jo, to je poměrně přesně
Jo, to je poměrně přesně naformulováno. Doufám, že tu deformaci povoláním se mi tam trochu dostat podařilo (nepředpokládám, že by se za to jeden a půl století moc změnila). Moc děkuju.
Velmi vyčerpávající, nicméně
Velmi vyčerpávající, nicméně záživné.