Popáté s nadějí
Když má člověk možnost to co nejvíce zamotat, tak proč ji nevyužít?
Božetěch sedl do auta. Kousek za městem zastavil a tapiserii opatrně položil na zem. Znal ji skoro celou, vlákno po vláknu. Prohlížel si ji už tolikrát. Horní část byla potrhaná, ale to mu nevadilo. Věděl, že i tak bude fungovat.
Soustředil se a opatrně po ní přejížděl prsty. Tentokrát se mu to podaří, určitě. Tentokrát Lakmé odejít nenechá.
Když tu chvíli prožíval poprvé a ona zoufale brečela, poslal ji pryč. A ona šla.
Podruhé tvrdil, že za to může on. Ale jeho lhaní ji ještě víc rozhodilo. Odešla.
Teď, když vlákna počítal popáté, cítil naději. Už věděl, jak se zachovat.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Teda, lidi, já jsem normálně
Teda, lidi, já jsem normálně ráda, že jsem začínala, protože orientovat se v téhle džungli... :D Skvělé je to a hned je mi Božetěcha trochu líto. (I když teda nevím nevím, když to nezvládl už čtyřikrát, zdá se mi, že je to s ním špatné.)
Musím se přiznat, že i já
Musím se přiznat, že i já jsem si musela opravdu pozorně přečíst všechna předchozí drabblata, abych se v tom neztratila, a chápu, že pro všechny v pořadí za mnou to bude zas o něco těžší. Ale pokušení bylo příliš velké a alespoň bude legrace.
To je strašně smutný. Hrátky
To je strašně smutný. Hrátky s časem holt nejsou žádná procházka růžovým sadem.
To opravdu nejsou :) I když
To opravdu nejsou :) I když nevím, pokud bych tu možnost měla, tak by bylo těžké odolat.
Tohle je hodně zajímavá
Tohle je hodně zajímavá představa, jak to zkouší znova... a znova...