Odcházíš a já zůstávám
Když viděl Spocka umírat, nejdřív necítil nic. Jen jakési vzduchoprázdno, jako by mu došel dech a nemohl se už nikdy nadechnout. Kirk plakal až o pár hodin později, když byl sám ve své kajutě.
Samota na něj dolehla.
Prázdnota. Umřel jeho t’hy’la, jeho druh, přítel, bratr... ashayam, jeho milovaný. Odešel na věčnost a dostalo se mu tak výsady netrápit se tím, co je a bylo v hmatatelném světě. Mohl zapomenout.
Ale on tu musel zůstat a vypořádat se s tím. Zajistit pohřeb, jako kapitán lodi a Spockův velitel to musel oznámit posádce i jeho příbuzným.
Ne.
On nemohl zapomenout.
Nikdy.
Mělo to být hezký a vylezla z toho depka. Sakra.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ouuuuu...
ouuuuu...
*chumly Kirka* *opatrně* *nelascivně*
Když ono to je tak smutné...
Když ono to je tak smutné...
Silní muži pláčou o samotě.
Líbí
Ach, ale je to tak pěkné, jak
Ach, ale je to tak pěkné, jak pěkná může taková smutná věc být.
Smutné,
ale i tak pěkné.