Vakuum

Od Sherlockova pohřbu uplynulo už několik měsíců a na místě někde hluboko v hrudi, které si John dříve neuvědomoval, se rozlila podivná, němá prázdnota. Neuspokojující, ale dostačující. Vakuum místo kousku atmosféry, nic, kde dřív bývalo něco.
Něco velkého.
S každým uplynulým dnem se vakuum rozrůstalo a požíralo to, co z bývalého vojáka ještě zbývalo. A nejspíš by brzy sežralo a zabilo všechno, co z Johna zůstalo, a nechalo po sobě jen kráčející bezduchou jámu, nebýt toho…
Nebýt toho, že John trpěl pocitem, že ho někdo sleduje – a ve chvílích toho zvláštního mrazení se prázdnota v jeho hrudi s jekem ztrácela.