Půjdu s tebou
"No ta je roztomilá! Isabellko, podívej, sestřička se směje."
Drobeček v zavinovačce se křenil a maličko prskal. Salonem se nesla zvonivá konverzace na jediné téma - sladká malá holčička.
George tiše pročítal zápisy partií šachu. I jeho pozornost však poutal poklad ze sousedství.
Slečna Taylorová vzhlédla.
"Georgi," vstala se svěřenkou v náručí a přišla blíž, "chtěl by sis ji pochovat?"
"Já nevím," bál se, aby neublížil.
"Takhle, hlavičku na loket," pomohla mu guvernantka.
Držel ji snad až příliš opatrně, ale nikdo se nelobil. Natož ona. Zašklebila se, chňapla mu po nose. Usmál se na ni.
"S tebou budou trable, že ano?"
(slečnu Taylorovou Woodhousovi teoreticky ještě touhle dobou nezaměstnávali... ale dovolila jsem si, protože... je zlatá.)
Georgovi Knightleymu je tady šestnáct let.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
^v^
Awwww... rozteklá.
:) to mi těší :)
:) to mi těší :)
To je roztomilý... :)
To je roztomilý... :)
Dík :)
Dík :)
To je na jednu stranu tak
To je na jednu stranu tak zvláštní představa, ale na druhou je to strašně roztomilý :)
Trošku jo. Ale on zůstal
Trošku jo. Ale on zůstal mladistvej i v tom věkovym rozdílu :)
Děkuju :)
..
Je to krásně světlé a něžné :)
Díky, jsem ráda, že to světlo
Díky, jsem ráda, že to světlo, co mi tam zářilo při psaní, tím opravdu proniklo :)
A takhle to začalo. :D
A takhle to začalo. :D
jo jo :) Ještě se s ní dost
jo jo :) Ještě se s ní dost navztekal :)
a vychoval si jí k obrazu
a vychoval si jí k obrazu svému?
možná to zkoušel, ale ona se
možná to zkoušel, ale ona se moc nedala :))
A další skvělá momentka,
která se odehrává včera, dnes i zítra, ve středověku, doma i vesmíru. Brilantně umíš zachytit, moc líbí práce s detaily ("hlavička na loket")!