Náhle přimknou křídla
Mé upřímné doporučení na začátek tohoto drabblu je pustit si k němu tuhle písničku z Tmavomodrého světa.
Modré červnové nebe Sergejovo bušící srdce neuklidnilo – ale věřil, že Pierre, nejlepší letec, jakého znal, ho dostane domů navzdory kouřícímu motoru z první bitvy.
„Kadete, pozor, máme společnost!“ Nad trikolorou se začernala křídla.
První sprška Sergeje zázrakem minula, ale eskortu ztratil.
„Pierre?“ vykřikl vyděšeně.
Hrozivá vteřina ticha než vysílačka zapraskala. Hlas měl Pierre ale mokrý, namáhaný. „Sergeji, mazej domů,“ vydechl těžce.
„Počkej, medici…“
„Zamítá se. Slíbil jsem jí, že tě pohlídám.“ Ve smíchu bublala krev. „Nezapomeň na mě, kadete.“
Druhý přelet Messerschmittu, který by Sergejovi byl osudný, vychytal Pierre precizně. Proti modrému nebi oheň srážky a bílý dým vymalovaly trikoloru.
Skácel dneska přijde až na konec:
vysoko letí náhle přimknou křídla
s tlesknutím k hrudi kolikrát
slyšel jsem ve střemhlavém letu
holuba proměnit se v pád
Navazuje na Hrany země této
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
...
... (Pořád na to nějak nemám slova.)
Musela jsem si to přečíst
Musela jsem si to přečíst dvakrát. No, jsme už ve válce, no :-( Všichni víme, že to nebude veselý, ale i tak :-(
Nojo, no, mně to taky moc
Nojo, no, mně to taky moc radost nedělalo.
Chápu.
Chápu.
kontrast zářivých barev s
kontrast zářivých barev s dějem se strašně moc povedl
Děkuju moc.
Děkuju moc.
Krásně napsaný, ale smutný...
Krásně napsaný, ale smutný...
Silný.
Děkuji, dneska bohužel smutný
Děkuji, dneska bohužel smutný dost.
Sevřelo se mi srdce.
Sevřelo se mi srdce.
A poslední věta je náramná.
Děkuji, přepisovala jsem ji
Děkuji, přepisovala jsem ji hodněkrát :)
....
bolestné, čekala jsem něco podobného, ale přesto to bolí
....
bolestné, čekala jsem něco podobného, ale přesto to bolí
Díky, nojo, já taky věděla,
Díky, nojo, já taky věděla, že to budu psát, a přesto mi ho bylo líto.
To je bolavé. Ach, ach.
To je bolavé. Ach, ach.
Ach. Co víc napsat.
Ach. Co víc napsat.
Z tohohle mě vážně pálí v
Z tohohle mě vážně pálí v krku. A ne, není to fráze.
Kromě toho nechápu, jak toho dokážeš tolik nacpat do sta slov!
Smekám!
Děkuji, uctivě se ukláním.
Děkuji, uctivě se ukláním.
Musím se ti přiznat, že letos
Musím se ti přiznat, že letos mám s tím komentováním trochu problém. Strašně se mi to líbí a kdykoli něco zameškám, doženu to co nejdřív, jen.. je to pro mě nějak citlivý. Tak se omlouvám, že většinou mlčím. Ale čtu a nechávám se unášet i rozdírat. Děkuju.
A u tohohle jsem komentář nechat musela, protože je to.. no, tak strašlivý a strašlivě působivě podaný, že jsem jinak nemohla. (Ony ty ostatní jsou dost často taky. Ale já k nim ten komentář napsat prostě nedokážu. Pokoušela jsem se už několikrát a nešlo to.)
Děkuju mockrát, že jsi se
Děkuju mockrát, že jsi se odhodlala aspoň k tomuhle komentáři - velmi mě potěšil a věř, že mě těší i jenom vědět, že to čteš, komentíky jsou jenom takový bonus!