Změna plánu
Lazario dorazil na letní sídlo rovnou ze služební cesty, upraven, umyt, v saku. Z dvojpostele na něj skelně hleděl krvavý Sebestián, manželka plakala.
„Chceš mi k tomu něco říct?“ zeptal se unaveně.
„Nemohu,“ vzlykla Mária.
Upravil si vázanku a vzal to na sebe.
Když podepsal přiznání, rovnou jej zastřelili, jasný případ žárlivosti, soudy přetíženy.
V rakvi jej probudil Máriin pláč.
„Já to nebyla, nebohý muži, to Ricardo, můj druhý milenec! Bála jsem se ti přiznat…“
V noci se vyhrabal a zaklepal na žárlivce.
„Ricardo, za tebe jsem nezemřel!“ podával mu – nahý – své sváteční šaty.
„Chápu,“ kál se vrah, „kde ležíš?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
začíná mi to připomínat Pedra
začíná mi to připomínat Pedra Párama, tam byli mrtví taky podstatně aktivnější než živí :-)
Musím doplnit vzdělání,
Musím doplnit vzdělání, děkuju!
Já si to musím přečíst nějak
Já si to musím přečíst nějak postupně, ale tohle je moc geniální. Líbí se mi, že se k tomu Ricardo postavil jako chlap.
Hlavně už neměl slovíčka na
Hlavně už neměl slovíčka na cokoli jiného :-))))) Dík!
Hustý. Musela jsem přečíst
Hustý. Musela jsem přečíst dvakrát, aby mi docvakl konec, ale je to super!
Díky moc.
Díky moc.
Tohle staví staré klišé na
Tohle staví staré klišé na hlavu, to se mi líbí :)
Díky za pěkný komentář,
Díky za pěkný komentář, magický realismus by měl hlavně stavět klišé na hlavu!
Hustý!
Hustý!
Díky!
Díky!
To je
teda parádní :-)))
Taky jsem to musela projet
Taky jsem to musela projet dvakrát :-)
Bravo, to se povedlo hodně!