Smrt udatného přítele
Pardon všem, že mi to trvalo tak dlouho. Musela jsem to promyslet...
Kamion vyjel na vrchol kopce, řítil se vstříc přechodu. Na semaforu přeblikla červená. Trhnutí korby, zaskřípění brzd a strhnutí volantu. Náraz. Hrdinný jezevčík Pepa ležel u kraje silnice. Děti se zajíkly. Dušan padl na kolena.
"Táto, táto! Tomu pejskovi něco je!" volaly na něj děti. Jeho krásné, ŽIVÉ děti. Rychle vstal, vrhnul se k nim a oba krátce objal. Pak se otočil k Pepovi.
"Musíš najít Božetěcha. A Lakmé. A pak si musíš promluvit s Josefínou a vyzvednout Vlastičku ze školky. Ne, že na ni zase zapomeneš." ozval se Pepa těžce. Potichu. Dušan popotáhnul.
"Nebul, jen jsem si vyrazil dech."
Vážně jsem chtěla Pepu zabít. Ale nenechal se.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
no uf
no uf
Díky. :)
Díky. :)
Ach Pepo, ty můj hrdino! Jak
Ach Pepo, ty můj hrdino chlupatej! Jak mu ještě nadiktoval, co všechno má udělat! Úžasný!
Uf! To bylo nervydrásající.
Uf! To bylo nervydrásající.
No uf. Když jsem to viděla na
No uf. Když jsem to viděla na liště, málem mě kleplo! Tohle mi nedělej! :-D
Fakt UF! :)
Fakt UF! :)